34 C 142/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 53 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 7. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 6 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 1. 5. 2021. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně na svůj dluh toliko 900 Kč. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 1. 5. 2021 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 30 000 Kč ode dne 2. 5. 2021 roční úrokovou sazbou 22,68 %. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 30 000 Kč, dlužná částka poplatků ve výši 23 100 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 743,90 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 725,63 Kč, úroky ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Částka kapitalizovaných úroků ve výši 4 743,90 Kč pak představuje úrok ve výši 22,68 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 2. 5. 2021, do data postoupení 7. 1. 2022. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 725,63 Kč je pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 2. 5. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 7. 1. 2022. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v samotné žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně dne 7. 3. 2020, a to ve formě zápůjčky. V rámci Smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 900 Kč. V rámci Smlouvy se žalovaný zavázal kromě vrácení poskytnutých prostředků zaplatit i úrok z poskytnuté částky ve výši 6 000 Kč a poplatek ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému předmětné prostředky v hotovosti při podpisu Smlouvy RPSN činilo 206,15 %. 6. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 7. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 30 000 Kč, když dle svého prohlášení měl bydlet v nájmu. Byl [anonymizována tři slova] vzdělání, pracoval jako [anonymizováno] u [právnická osoba] na dobu určitou. Jako příjmy uvedl částku 24 633 Kč měsíčně ze mzdy a částku 6 307 Kč jako podporu, celkem tedy 30 940 Kč. Jako své měsíční náklady žalovaný uvedl celkem částku 13 000 Kč, když náklady na bydlení, včetně inkasa a energií, měly činit 8 000 Kč měsíčně, osobní výdaje 5 000 Kč. Dle záznamů na kartě zákazníka měl žalovaný předložit zástupci předchůdkyně žalobkyně nájemní smlouvu, výplatní pásky, složenky-příjmy a pracovní smlouvu. 7. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovanému byla dne 16. 12. 2020 vyplacena mzda za listopad 2019 ve výši 8 400 Kč, dne 17. 1. 2020 vyplacena mzda za prosinec 2019 ve výši 8 400 Kč a dne 20. 2. 2021 vyplacena mzda za leden 2020 ve výši 8 750 Kč. 8. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako dělník se mzdou 14 700 Kč. 9. Ze složenek soud zjistil, že žalovaný pobíral dávky 6 286 Kč v lednu 2020 a únoru 2020 měsíčně jako invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 10. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že žalovaný si pronajal bytovou jednotku [číslo] v [obec] za cenu, včetně záloh na služby a energie, ve výši 8 000 Kč. 11. Z příjmových dokladů soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 8. 2. 2020 nájem za prosinec 2019 a leden 2020 a dne 21. 8. 2019 částku nájem a kauci, celkem 16 000 Kč. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, včetně její přílohy, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 13. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, včetně podacího lístku z 4. 2. 2022, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení svých pohledávek za žalovaným na žalobkyni. 14. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 4. 2022, včetně podacího lístku ze dne 19. 4. 2022, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 62 069,71 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 15. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 16. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 17. Dne 7. 3. 2020 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutou zápůjčku – spotřebitelský úvěr splácet formou 60 pravidelných týdenních splátek ve výši 900 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 6 000 Kč a poplatek ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 12 000 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úhradu svých závazků ze Smlouvy uhradil toliko částku 900 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úhradu svých závazků ze Smlouvy uhradil toliko částku 900 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 11. 11. 2022 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté spotřebitelské úvěry, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal kartu zákazníka – žádost o zápůjčku jako velmi neurčitě formulovou. Předchůdkyně žalobkyně si navíc očividně žádným způsobem nezkoumala rozdíl mezi prohlášením žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání 24 633 Kč, když však doložil příjem jen ve výši 8 400 Kč až 8 750 Kč, tedy cca třetinový. Jako silně podhodnocené se zejména jeví tvrzené měsíční osobní výdaje žalovaného ve výši 5 000 Kč, uvážíme-li, že tato částka by měla pokrýt náklady na telekomunikační služby, jídlo, léky, oblečení, dopravu atd. I pokud by nicméně tato částka odpovídala skutečnosti, tak žalovaný prokázal své měsíční příjmy ve výši 14 686 Kč (8400 Kč + 6 286 Kč), měsíční výdaje pak měl mít 13 000 Kč, rozdíl je tak 1 686 Kč. Dle Smlouvy měl přitom žalovaný hradit předchůdkyni žalobkyně měsíčně částku 3 600 Kč (4 * 900 Kč), tedy jeho výdaje, i pokud by nebyly podhodnocené, nemohly postačovat ke splácení zápůjčky dle Smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a žalovaného o tomto postoupení stejného následně informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 14. 4. 2022 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 18. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 19. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňuj