34 C 23/2023-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 37 699 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 16. 8. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 30 000 Kč. Tato částka byla zaslána žalované na jí uvedený bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 992 Kč. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila, pročež došlo k zesplatnění úvěru. Předmětem žaloby je zaplacení jistiny ve výši 30 000 Kč, obchodní úrok ve výši 111,33 % ročně z částky 30 000 od 19. 8. 2021 do 15. 3. 2022 kapitalizovaný částkou 18 910,12 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 30 000 Kč od 16. 3. 2022 do 10. 11. 2022 ve výši 7 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 499 Kč jako sankci za prodlení žalované, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení. I přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 16. 8. 2021 jako smlouva o úvěru, a že žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách, každé ve výši 2 992 Kč. Prostředky měly být vyplaceny bankovním převodem na účet žalované č.ú. [bankovní účet] RPSN tak činila 189,69 %. 6. Z potvrzení o zaměstnání žalované ze dne 15. 7. 2021 soud zjistil, že žalovaná pracovala od 1. 11. 2016 do 15. 7. 2021 u [právnická osoba] s.r.o. na pozici pracovnice ve výrobě. 7. Z předběžné výplatní pásky ze dne 1. 7. 2021 označené jako„ Probeabrechnung“ soud zjistil, že žalovaná měla mít příjem za měsíc červen 2021 ve výši 17 903 Kč. 8. Z úvěrové zprávy NRKI – BRKI soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 16. 8. 2021 pouze jeden úvěr z karty, který již byl ukončený. Výše tohoto úvěru činila 20 000 Kč a byl zesplatněn a následně odepsán. 9. Z výpisu [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaná neměla ke dni 16. 8. 2021 vůči sobě vedenou žádnou exekuci. 10. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobkyně zaslala na číslo účtu [bankovní účet] dne 18. 8. 2021 částku 30 000 Kč s variabilním symbolem [číslo]. 11. Z výzvy ze dne 14. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím [právnická osoba] a.s. prohlásila závazky žalované ze Smlouvy splatné ke dni 15. 3. 2022. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě částky 57 757,85 Kč představující nároky uplatněné v tomto řízení. 13. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 14. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 15. Dne 16. 8. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni v třiceti měsíčních splátkách, každé ve výši 2 992 Kč. Předmětné prostředky byly poskytnuty žalované na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet] dne 18. 8. 2021. Žalovaná neuhradila dle tvrzení žalobkyně k úhradě svého závazku ničeho. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila soudu toliko potvrzení od [právnická osoba] s.r.o. u níž měla žalovaná pracovat do 15. 7. 2021, výplatní pásku za červen 2021, úvěrovou zprávu NRKI – BRKI, dle níž žalovaná měla jeden zesplatněný a odepsaný úvěr, a výpis, že proti ní neměla být vedena exekuce. Žádné podklady o příjmech za delší období nebo o výdajích žalované předloženy nebyly. 16. Žalobkyně následně prostřednictvím výzvy [právnická osoba] a.s. ze dne 14. 3. 2022 prohlásila závazky žalované ze Smlouvy splatné ke dni 15. 3. 2022. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne 22. 6. 2022 k zaplacení dluhu v částce 54 517,85 Kč, ale bezúspěšně. 17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 23. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 24. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 25. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila. Žalobkyně dle názoru soudu však porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 26. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU [číslo] a nález