7 C 307/2023-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 18 766,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] to dne 26. 2. 2021. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč se splatností do 26. 4. 2022, přičemž žalovaná se zavázala uhradit spolu s jistinou příslušenství úvěru v částce 33 460 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas (uhradila pouze částku 6 290 Kč), čímž jí vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z platné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 27. 4. 2022 do 16. 1. 2023. Žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu v částce 3 919,49 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Celková dlužná částka sestává z jistiny ve výši 14 846,54 Kč, smluvní pokuty v částce 3 919,49 Kč, dále žalobkyně požadovala nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru v částce 7 160,76 Kč, nesplacený smluvní úrok ve výši 13 934,76 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 358,04 Kč, inkasní poplatek ve výši 2 630,49 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 261,75 Kč. Žalobkyně dne 27. 9. 2023 zaslala soudu doplnění žaloby, kdy uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná byla povinna v žádosti uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 3 180 Kč, žalovaná tak měla i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, měsíčně zůstatek přibližně 790 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalované před podáním žaloby odeslána dne 29. 5. 2023. Žalobkyně rovněž předložila žádost o úvěr formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 2. 2021, kdy tyto listiny jsou žalovanou vlastnoručně podepsány. Žalovaná podpisem listin potvrdila, že převzala shora uvedeného data v hotovosti částku 18 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalované, žalovaná v žádosti uvedla, že je na mateřské (rodičovské) dovolené, rodičovský příspěvek činí 10 500 Kč, výdaje za bydlení činí 1 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 6 320 Kč, žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, k žádosti žalovaná doložila složenky a občanský průkaz. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne [datum] byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2023, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 10. 2. 2023. Z poštovních poukázek vyplývá, že žalované byla v prosinci 2020 vyplacena částka 10 500 Kč, v lednu 2021 rovněž částka 10 500 Kč a v únoru 2021 jí byla taktéž vyplacena částka 10 500 Kč. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně 18 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované 18 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila pouze částku 6 290 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 14. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. doložila pouze příjmy žalované (tři složenky), výdaje žalované však nebyly nikterak doloženy. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytová