7 C 367/2023-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 761,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] to dne 29. 7. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností do 29. 9. 2022, přičemž žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou příslušenství úvěru v částce 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas (uhradil pouze částku 3 500 Kč), čímž mu vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z platné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 30. 9. 2022 do 15. 1. 2023. Žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu v částce 1 438,81 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Celková dlužná částka sestává z jistiny ve výši 13 322,35 Kč, smluvní pokuty v částce 1 438,81 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 591,29 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 11 656,94 Kč. Žalobkyně dne 14. 11. 2023 zaslala soudu doplnění žaloby, kdy uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr. Žalovaný uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný byl povinen v žádosti uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 5 592 Kč, žalovaný tak měl i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, měsíčně zůstatek přibližně 3 600 Kč. Žalobkyně doložila pracovní smlouvu, a dále dvě výplatní pásky za období duben a květen 2021. 2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a připojeného podacího lístku je zřejmé, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k plnění dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s výstrahou jeho soudního vymáhání, přičemž tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána dne 29. 5. 2023. Žalobkyně rovněž předložila žádost o úvěr, smlouvu o úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 7. 2020, kdy tyto listiny jsou žalovaným vlastnoručně podepsány. Žalovaný podpisem listin potvrdil, že převzal shora uvedeného data v hotovosti částku 15 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny kontaktní údaje žalovaného, žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], příjem činí 16 352 Kč, výdaje za bydlení činí 3 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 3 860 Kč, měsíční splátky stávajících půjček dosahují částky 3 900 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má středoškolské vzdělání, k žádosti žalovaný doložil občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, ze dne [datum] byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2023, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno. Z pracovní smlouvu ze dne 11. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný je zaměstnán jako výrobní dělník u společnosti [právnická osoba], a to na dobu neurčitou, z výplatní pásky za duben 2021 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda 13 539 Kč, z výplatní pásky za květen 2021 vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 18 201 Kč. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 15 000 Kč, žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 3 500 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 13. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. doložila pouze příjmy žalované (dvě výplatní pásky, pracovní smlouvu), výdaje žalovaného však nebyly nikterak doloženy. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr,