9 C 356/2022-72 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 21.9.2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 943 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru dne 1. 12. 2015. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 8. 12. 2015 na účet uvedený ve smlouvě částku ve výši 40 000 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 253 Kč. Žalovaný však řádně neplnil podmínky úvěru. Žalovaný žalobkyni neuhradil ani jedinou splátku úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou svého závazku využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 23. 3. 2016 v souladu se smlouvou zesplatnila. Ve věci byl dne 9.11.2022 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zachované lhůtě odpor, ve kterém uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, a to z důvodu promlčení, kdy současně vznesl námitku promlčení nároku. Identického nároku jako v žalobě se žalobkyně po žalovaném domáhala v rámci rozhodčího řízení vedeného u rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], kde byl vydán rozhodčí nález [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 21. 6. 2016, který se stal pravomocný dne 7. 7. 2016 a vykonatelný den 11. 7. 2016. Na základě tohoto exekučního titulu byla usnesením OS v [obec] nařízena exekuce na majetek žalovaného. Následně však byla exekuce zastavena z důvodu věcné nesprávnosti exekučního titulu. Dne 21. 9. 2022 podala žalobkyně k OS v [obec] žalobu a uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem. Žalovaný poukázal na judikaturu NS ČR 33 Cdo 857/2019 … Podá-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatní právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedojde. O tom, zda byla žaloba (poté, co byla zastavena exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu) podána bez zbytečného odkladu, rozhoduje soud vždy na základě konkrétních skutkových okolností případu. Ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb. se zde neuplatní, neboť nejde o případ, kdy by o tom, že není dána jeho pravomoc, rozhodl rozhodce. Taková skutečnost se podává až z rozhodnutí exekučního soudu… Žalovaný má za to, že žaloba podaná dne 21. 9. 2022 nebyla za daných okolností podaná bez zbytečného odkladu (rozhodnutí o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 22. 8. 2022) a právo žalobkyně na zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím je tak promlčeno. Žalobkyně k odporu žalovaného uvedla, že exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu rozporu uzavřené smlouvy s dobrými mravy, a tudíž její neplatnosti. Vydaný rozhodčí nález byl shledán nezpůsobilým exekučním titulem. Žalobkyně tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Co 958/2012, 29 ICo 10/2013, 23 Cdo 4460/2014 …nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Předmětný nález i když nebyl zrušen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu totiž nemá žádné právní účinky a nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté ani překážku litispendence. Žalobkyně uvedla, že nedošlo k promlčení pohledávky uplatňované v rámci tohoto soudního řízení. Dle žalobkyně tak došlo ke stavění promlčecí lhůty po dobu rozhodčího a následně exekučního řízení. Podala-li žalobkyně poté, co byla exekuce pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatní své právo přiznané jí formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, nedochází k promlčení nároku, který dle hmotného práva dále existuje (rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 5258/2016, 33 Cdo 3717/2017). Lhůta bez zbytečného odkladu je NS považována 30 dnů. Usnesení OS v [obec], jímž byla exekuce zastavena nabylo právní moci dne 22. 8. 2022 a žalobkyně podala žalobu dne 21. 9. 2022 Lhůta k podání nového návrhu tak byla dodržena. K jednání nařízenému ne den 13.9.2023 se žalovaný omluvil, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného reagovala vyjádřením ze dne 16.5.2023, kdy uvedla, že žalobkyně vyvinula i aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech žalovaného, zj. pak ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného (NRKI, SOLUS a jiné). Zároveň žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila žalobkyně výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřila s výdajovou stránku žalovaného, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, z něhož bylo zjištěno, že je zaměstnán od 1.5.2015 na dobu určitou, jako dělník u zaměstnavatele [anonymizováno] [IČO], s měsíčním příjmem 15 750 Kč, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem tak byla stanovena částka disponibilních zdrojů žalovaného. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného žalobkyně žádosti vyhověla a poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z rozhodčího nálezu č.j. [číslo jednací] ze dne 21.6.2016 bylo zjištěno, rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] rozhodl ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti žalovanému [celé jméno žalovaného], tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 122 930 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky ode dne 25.4.2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou částky 97 590 Kč ode dne 25.3.2016 do zaplacení a současně nahradit náklady rozhodčího řízení. Tato povinnost žalovaného vyplývala ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1.12.2015, na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr [číslo]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7.7.2016. Usnesením Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] ze dne 30.3.2022 byla zastavena exekuce prováděná na základě pověření Okresního soudu v Chomutově ze dne 11.11.2016 č.j. [číslo jednací] s odůvodněním, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a tudíž byla neplatná. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22.8.2022. Ze smlouvy [číslo] o revolvingovém úvěru ze dne 1.12.2015 soud zjistil, že jí mez sebou uzavřela žalobkyně s žalovaným. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 253 Kč. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 9.12.2015 soud zjistil, že po posouzení schopnosti splácet, došlo ke schválení úvěru v celkové výši 40 000 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] ze dne 8.12.2015 bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] byla dne 8.12.2015 zaslána částka 40 000 Kč. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 4.4.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru v částce 10 322 Kč v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání. Žalovaný byl vyzván k uhrazení zesplatněné částky. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný deklaroval příjem 15 400 Kč pracovní poměr mý žalovaný na dobu určitou, čistý měsíční příjem domácnosti byl 15 400 Kč, je svobodný, náklady na bydlení činí 4 000 Kč a celkové měsíční výdaje činí 9 000 Kč. Ze splátkového kalendáře o revolvingovém úvěru ze dne 9.12.2015 byl zjištěn předpis 30. splátek s datem splatnosti, výší úroku a jistiny s tím, že poslední 30. splátka měla být uhrazena 22.6.2018. Z výzvy ze dne 4.4.2016 bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 15 dnů od odeslání oznámení. Z poštovního podacího archu vyplynulo, že zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 6.4.2016. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 1.12.2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne 8.12.2015 částku 40 000 Kč na účet č. ú. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 3 253 Kč. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, žalovaný neuhradil ani jednu splátku úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou svého závazku využila žalobkyně svého práva a celý úvěr ke dni 23.3.2016 v souladu se smlouvou zesplatnila. Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval dopisem ze dne 4.4.2016 k uhrazení dlužné částky s upozorněním na případné soudní vymáhání pohledávky. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoní