9 C 40/2023-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 069,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1.9.2016 smlouvu o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného v souladu s VOP. Zadáním autorizačního kódu žalovaná potvrdila svůj souhlas s uzavřením smlouvy, přičemž autorizační kód nahradil fyzický podpis žalované. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila 120 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet formou 72 měsíčních splátek ve výši 2 217,05 Kč měsíčně, splatných vždy k 20. dni v měsíci. Dle čl. 5 odst. 5,1 Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 9,90% p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovaná podmínky Smlouvy neplnila, neboť neuhradila splátky za měsíce: březen, duben a květen 2021, žalobkyně tak Smlouvu vypověděla dopisem ze dne 20.5.2021, čímž se úvěr stal splatným ke dni 20.5.2021. Předmětem žaloby je tak neuhrazená částka ve výši 50 819,23 Kč na jistině dluhu, částka 250 Kč představující dlužné poplatky, částka 4 273,10 Kč představující neuhrazený úrok dle Smlouvy z jednotlivých anuitních splátek dle Harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky, neuhrazený úrok zkapitalizovaný ke dni 30.11.2022 ve výši 15 434,23 Kč, úrok ve výši 9,90% p.a. z částky 51 069,23 Kč od 1.12.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 51 069,23 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované neúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit nejpozději do 20.9.2022 v 72 měsíčních splátkách každé ve výši 2 217 Kč. 6. Z historie úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně měla přehled o splátkách úvěru od 1.9.2016 do 21.6.2021. 7. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky dle Smlouvy výpovědi smlouvy ze dne 20.5.2021 včetně vrácené dodejky, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 742,16 Kč poplatku 150 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud nedojde v tomto termínu k úhradě závazků žalovaného, žalobkyně vypovídá Smlouvu. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 20.12.2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 20.5.2021. 9. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 10. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 11. Žalovaná uzavřela se žalovanou Smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši do 120 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách každé ve výši 2 217,05 Kč. Před uzavřením Smlouvy věřitelka ověřila úvěruschopnost žalované, kdy banka vycházela ze skutečnosti, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí [anonymizována dvě slova] kč, měsíční výdaje žalované na domácnost činí [částka]. Banka stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v daném případě činil 50,2% pro poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti ze Smlouvy řádně neplnila, pročež žalobkyně úvěr zesplatila ke dni 20.5.2021 a vyzvala ji k úhradě dlužných pohledávek. Žalobkyně skrze svou zástupkyni vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle § 135 odst. 1 ZSU dohled nad dodržováním povinností poskytovatele, zprostředkovatele nebo osoby pořádající odborné zkoušky zaměřené na prokázání odborných znalostí a dovedností podle tohoto zákona, stanovených tímto zákonem a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1125/2014, vykonává Česká národní banka. 15. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, (dále jen „o.s.ř.“), v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. 16. Dle § 122 odst. 4 ZSU u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely platnou Smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., neboť žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 ZSU řádně posoudila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit. K této otázce soud uvádí, že žalobkyně doložila, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z posouzení všech pohybů na účtu žalované za období téměř 6 měsíců, což se soudu jeví jako dostatečná doba k odhadnutí příjmů a výdajů žalované. Pokud by se ukázalo, že žalobkyně měla tyto procesy chybně nastaveny, jednalo by se o případ, k jehož posouzení by měl pravomoc příslušný orgán dohledu nad poskytováním spotřebitelských úvěrů, v tomto případě dle § 135 odst. 1 ZSU tedy Česká národní banka. Příslušnost soudu k posouzení správnosti nastavení procesů zkoumání úvěruschopnosti není dle § 7 odst. 1 o.s.ř. dána. Součástí Smlouvy bylo i ujednání o platbě úroků ve výši 9,9 % ročně a ujednání o poplatcích. Na základě opakovaného porušování povinností žalované splácet řádně a včas své peněžité závazky vůči žalobkyni úhradou sjednaných splátek, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 20.5.2021. Žalovaná ke dni podání žaloby dlužila žalobkyni dle Smlouvy částku 50 819,23 Kč na jistině dluhu, částku 250 Kč představující dlužné poplatky, částka 4 273,1 Kč představující kapitalizovaný dlužný smluvní úrok do 20.5.2021, částku 15 434,23 Kč představující kapitalizovaný úrok do 30.11.2022 a dále smluvní úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 51 069,23 Kč od 1.12.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 51 069,23 Kč od 1.12.2022 do zaplacení. V otázce sazby zákonných úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 097 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 043 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 o