31 C 328/2023-133 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 502,88 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 6. 12. 2018 smlouvu ke službě , Anonymizováno, nákupní účet, dle které mohl žalovaný až do limitu 30 000 Kč využívat služeb odložených plateb, přičemž dle smlouvy o splátkovém limitu ze dne 23. 6. 2021 byl žalovanému poskytnut prostřednictvím odložené platby úvěr 42 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit sjednaným způsobem, což však neučinil. V období od 29. 9. 2021 do 30. 4. 2022 žalovaný využil služeb v celkové výši 30 858,50 Kč, kterou spolu s dlužnými poplatky ve výši 3 644, 38 Kč, když na jejich původní výši 9 509 Kč žalovaný uhradil částku 5 864,62 Kč, dosud nesplatil.2. Žalobkyně vzala před prvním jednáním podáním ze dne 26. 1. 2024 podanou žalobu částečně zpět co do částky 1 757 Kč sestávající z části dlužných poplatků, a to nikoliv pro chování žalovaného. Soud proto řízení ve stejném rozsahu ve výroku I. částečně zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. K ústnímu jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 6. 12. 2018 uzavřena smlouva o poskytování služby odložených plateb za zboží a služby a dne 23. 6. 2021 smlouva o splátkovém limitu, nicméně z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, případně z jakých podkladových listin vycházela, co z nich zjistila a jak konkrétně svá zjištění přezkoumatelným způsobem zohlednila ve svém závěru a schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Dále z provedených důkazů nevyplývá, že by to byl právě žalovaný, který učinil žalobkyní tvrzené objednávky za nákup blíže neurčeného zboží či služeb u přesně nespecifikovaných prodejců, jejichž smluvní zapojení do služeb žalobkyně umožňujících odložené platby rovněž nebylo nijak doloženo, stejně jako případné úhrady, které by žalobkyně za žalovaného takovým prodejcům za jakékoliv žalovaným zakoupené zboží či služby dosud poskytla, s čímž by patrně bylo spojeno postoupení pohledávky – nároku na zaplacení kupní ceny zboží a služeb - na žalobkyni, která jejich uhrazení se sjednaným časovým odkladem následně vyúčtuje k zaplacení zákazníkovi. Dle vyúčtování za měsíce říjen 2021 až duben 2022 takto žalobkyně vyúčtovala žalovanému zboží a služby za celkovou částku 30 858,50 Kč, přičemž z žádného důkazu není zřejmé, zda a případně z jaké části a komu přesně žalobkyně předmětné zboží a služby uhradila a na základě čeho. K doplnění tvrzení a důkazů k výše uvedeným skutečnostem byla žalobkyně vyzvána v rámci poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., což však neučinila. S ohledem na výše popsaná skutková zjištění, která poskytují dostatečný základ pro rozhodnutí soudu, neučinil soud z ostatních provedených důkazů pro posuzovanou věc žádná další relevantní zjištění.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně předloženými důkazy sice prokázala uzavření tvrzené inominátní smlouvy , Anonymizováno, účtu a navazující smlouvy o splátkovém limitu (odložených platbách), nicméně dostatečně neprokázala, zda vůbec, kdy, u koho, za jakých podmínek a jak (jakékoliv) objednávky přes systém žalobkyně právě žalovaný učinil a že by na jejich základě došlo k uzavření smluv s příslušnými prodejci, natož aby uvedené žalobkyně prokázala jmenovitě k tvrzeným transakcím, jejichž zaplacení se na žalovaném podanou žalobou domáhá, přičemž ani žádné doklady o provedených platbách žalobkyně jednotlivým prodejcům za objednávky v tvrzené výši 30 858,50 Kč doloženy nebyly. Kromě toho žalobkyně nedoložila, zda a případně jak pro účely odložených plateb posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech, výdajích a případných závazcích žalovaného, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného odloženou platbu splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, ke které soud přihlíží i bez návrhu, přičemž absolutní neplatnost vyplývá i z judikatury (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřené smlouvy o splátkových limitech včetně smlouvy o , Anonymizováno, účtu tak jsou od počátku neplatné a žalovaný tak nebyl povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno k existenci objednávek žalovaného potažmo k uskutečnění tvrzených nákupů zboží a služeb žalovaným, nemohla žalobkyni vzniknout ani pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení za proplacené transakce obchodníkům, neboť není zřejmé, zda vůbec, případně komu, za koho a z jakého právního důvodu žalobkyně tvrzené platby v souhrnné výši 30 858,50 Kč provedla. Žalobkyně tak neprokázala existenci právního titulu pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu zamítl.9. Přestože byl žalovaný ve věci úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.