31 C 46/2024-132 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 14 213,45 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 29. 5. 2020 úvěrovou smlouvu, na základě které umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr do limitu nejméně 10 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy průběžně celkem vyčerpal částku 14 936,20 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek, což řádně a včas neučinil, neboť dosud splatil jen 5 450 Kč, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila dopisem ze dne 28. 3. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 22. 7. 2024, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou ze dne 29. 5. 2020 č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky, informace k úvěru/kreditní kartě a sazebník k úvěrovým podmínkám, ve znění dohody o změně úvěrového rámce ze dne 21. 9. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním až do ve výše 13 000 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu žalovaný celkově vyčerpal částku 14 936,20 Kč, ze které splatil 5 450 Kč. V úvěrové smlouvě bylo k poměrům žalovaného uvedeno, že je důchodce s příjmem 15 000 Kč měsíčně, když příjem celé domácnosti činí 30 000 Kč. U výdajů bylo uvedeno jen nájemní bydlení s náklady 5 000 Kč měsíčně. Příjmy ani výdaje však nebyly ničím doloženy i přes poučení žalobkyně dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Dopisem ze dne 28. 3. 2023 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 20. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před zahájením řízení.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalovanému celkovou částku 14 936,20 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 5 450 Kč. Nelze při tom považovat za prokázané, zda, případně jak a na základě čeho žalobkyně zkoumala příjmy a závazky žalovaného, tj. jeho úvěruschopnost.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť k tomu žádné důkazy nedoložila, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 14 936,20 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil 5 450 Kč, takže mu zbývá uhradit 9 486,20 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 5. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 5. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 9 486,20 Kč s příslušenstvím od počátku doloženého prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně vyjádřen ve výroku I. z celého předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí v rozsahu 57 % a úspěch žalovaného v rozsahu 43 % vyjádřen v zamítavém výroku II.), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 066 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 14 % z jejich celkové výše 7 616 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 213,45 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a § 14b a.t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednom jednání, neboť druhé jednání se konalo výhradně z důvodů na straně žalobkyně, takže nelze považovat náklady na druhé jednání za účelně vynaložené náklady řízení, stejně jako písemné doplnění žaloby, jehož obsah mohl a měl být zahrnut už v podané žalobě) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovného 1 968 Kč za cestu k jednání soudu z Prahy do Chomutova a zpět (234 km) vozem Peugeot při komb. spotřebě 6,6 litru benzinu 95 okt./100 km, ceně 42,60 Kč/l, paušální náhradě 5,60 Kč/km, vyúčtované a uplatněné náhrady za promeškaný čas ve výši 300 Kč a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 148 Kč. V dané věci se přitom jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.