31 C 99/2024-52 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 972 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru (včetně smluvní pokuty ve výši 972 Kč), který právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, žalované poskytla dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2022, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 8 500 Kč převodem na účet žalované, která se zavázala úvěr splatit do 22. 2. 2023, což však řádně neučinila, neboť dosud uhradila jen 2 500 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřovala na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích, uvedla však, že důkazy o provedených kontrolách nedisponuje.2. Žalobkyně po zahájení řízení a před zahájením prvního jednání ve věci vzala podanou žalobu ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 972 Kč částečně zpět (nikoliv pro chování žalované), a proto soud ve stejném rozsahu ve výroku I. rozhodl podle § 96 odst. 1 a 2. o.s.ř. o částečném zastavení řízení.3. Žalovaná k věci uvedla, že si nějaký úvěr u Zaplo v roce 2022 brala, ale už si nepamatovala jakou částku a kolik z tohoto úvěru dosud splatila. Před uzavřením předmětného úvěru dokládala e-mailem pouze své výpisy z účtu, žádné další doklady o příjmech či výdajích po ní nikdo nepožadoval. V dané době měla příjem z rodičovského příspěvku ve výši 6 100 Kč měsíčně, dále z příspěvku na bydlení ve výši cca 9 000 Kč měsíčně s tím, že její výdaje ve stejné době přesahovaly částku 18 000 Kč, když jenom za nájem s energiemi platila 13 100 Kč měsíčně, takže byla z části odkázána na pomoc své matky.4. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 12. 2022 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 8 500 Kč, který byl dle výpisů z účtu předchůdkyně žalobkyně vyplacen převody na účet žalované platbami ze dne 23. 12. 2022 (5 000 Kč) a 29. 12. 2022 (3 500 Kč), ze kterého před tím žalovaná zaslala verifikační platbu 1 Kč. Žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 2 500 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy nebyla schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet řádně zkoumána. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dílčí smlouvy o postoupení ze dne , datum, , což žalované oznámila dopisem ze dne 14. 8. 2023. Dopisy ze dne 4. 12. 2023 (odeslaným dle podacího archu dne 5. 12. 2023) byla žalované zaslána předžalobní výzva. Svou (omluvenou) absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 8 500 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, jak probíhalo zkoumání úvěruschopnosti žalované. Nepředložila ani žádnou listinu, která by jakékoli zkoumání úvěruschopnosti prokazovala, přičemž tuto skutečnost i sama žalobkyně přiznává a je to ostatně i důvod, pro který brala podanou žalobu částečně zpět. Soud tak nemá za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Porušení této povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 8 500 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat, což dosud udělala jen co do částky 2 500 Kč a zbývá jí tak uhradit 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 31. 6. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 1. 7. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 10. 8. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku III. rozsudku zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 596 Kč (po zaokrouhlení), která odpovídá 40 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 972 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby), včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 70 % (výrok II.) z celého předmětu řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí), žalovaná v rozsahu 30 % % (výrok I. – žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalované + zamítavý výrok III.), a proto žalobkyni náleží 40 % z celkové výše náhrady nákladů 1 489 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že částečné zpětvzetí žaloby učinila žalobkyně z vlastní iniciativy (nikoliv pro chování žalované) s ohledem na důkazní nouzi, o které měla mít povědomí už před podáním žaloby, a proto jej soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení. V dané věci přitom bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.11. Soud žalované k její žádosti povolil splátky ve výši 200 Kč měsíčně, které lze s ohledem na výši žalované pohledávky a výši nákladů řízení považovat ještě za přiměřené, neboť k zaplacení dluhu by mělo dojít do cca tří let, a to navíc pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splátky.