7 C 251/2024-58 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 173,67 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 3. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, jež byla žalovanému zaslána dne 14. 3. 2023 na bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky, obojí splatné do 13. 4. 2023. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost zaplatit též úroky z prodlení z částky 9 334 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení ze zůstatku na úvěru od 14. 4. 2023 do 13. 7. 2023.Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný při jednání soudu konaném dne 23. 10. 2024 uvedl, že částku 7 000 Kč skutečně od žalobkyně obdržel, v březnu 2023 se dostal do tíživé finanční situace, byl nezaměstnaný a neměl prostředky na úhradu nájemného. Nebyl tedy schopen pokrýt ani základní životní potřeby. K dotazu soudu žalovaný uvedl, že žalobkyni neuhradil ani jednu splátku dlužné částky. Žalovaný rovněž uvedl, že si není vědom toho, že by po něm žalobkyně chtěla doložit například výplatní pásky či nájemní smlouvu.4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2023 plyne, že z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 7 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 334 Kč, roční procentní sazba nákladů činila 2 115,69 %. Tato smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána, v kolonce podpisu je pouze uvedeno: “podepsáno elektronicky dne 2023-03-14”. Součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Sazebník platný od 1. 12. 2021, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky placené od 1. 8. 2020, všechny listiny s absentujícími podpisy stran. Z interní listiny - výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně - vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti, výše pravidelných měsíčních výdajů, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem). Z další interní nedatované listiny - Identifikované příjmy - vyplývá, že žalobkyně uvedla, že na základě informací byl ověřen čistý měsíční příjem žalované, přičemž výše ověřeného čistého měsíčních příjmu činila 30 600 Kč. Z interní nedatované listiny - Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli - vyplývá, že žalobkyně uvedla částku 7000 Kč, jež měla být zaslána na účet , č. účtu, . Z výzvy ze dne 24. 3. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 11. 9. 2024 vyplývá, že běžný účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, přičemž dne 14. 3. 2023 byla na shora uvedený účet zaslána částka 7 000 Kč.6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně zaslala dne 14. 3. 2023 na bankovní účet žalovaného 7 000 Kč.7. Dle § 2395 obč. zák., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od žalobkyně finanční prostředky v částce 7 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.9. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlu