8 C 105/2024-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 44 353,86 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 43 698,38 Kč od 6.9.2023 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 269,37 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 291,42 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 19.6.2022 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “), smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Na základě Smlouvy poskytlo , Anonymizováno, žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 54 292,65 Kč v 35 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu, žalovaná uhradila verifikační platbu. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, právní předchůdce žalobce tedy dluh z úvěru zesplatnil ke dni 19.8.2023. Tímto jí také vznikla povinnost zaplatit , Anonymizováno, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne po zesplatnění úvěru, tedy od 20.8.2023 až do 4.9.2023. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 52 935,93 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 43 698,38 Kč, nesplaceného úroku ve výši 8 141,42 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 946,13 Kč a nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.3. Žalobce doložil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi , Anonymizováno, a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí 50 000 Kč žalované, která se úvěr zavázala splatit, jak je shora uvedeno. K této rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její součást. Z oznámení ze dne 11.9.2023, které bylo dle poštovního archu dne 20.9.2023 odesláno žalované, vyplynulo, že žalované byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Dále žalobce předložil další tři upomínky adresované žalované bez dokladu jejich odeslání. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a , Anonymizováno, a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Z výpisu z bankovního účtu právního předchůdce žalobce vyplynulo, že na účet č. , č. účtu, odeslal dne 20.6.2022 částku 50 000 Kč. Dne 17.6.2022 , Anonymizováno, ze zmíněného účtu obdrželo 0,01 Kč s uvedeném jména a příjmení žalované.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , Anonymizováno, poskytlo bezhotovostně žalované 50 000 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupilo , Anonymizováno, žalobci, což bylo žalované oznámeno písemností, následně žalobce také zaslal žalované předžalobní výzvu.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce ani netvrdil a tím méně pak prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalované úvěr splácet, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se , Anonymizováno, zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabývalo, resp. tuto skutečnost nijak žalobce nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit 43 698,38 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být žalovaná vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 775 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 378 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 3 953 Kč (1 775 + 1 800 + 378). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 43 698,38 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně