8 C 143/2024-85 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 18 340,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 431 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 675 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 600 Kč od 28.9.2023 až do zaplacení a úrokem z částky 15 000 Kč ve výši 18,18 % ročně od 28.9.2023 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18.5.2022, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 15 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácel, právní předchůdce žalobce tento v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 18.9.2022. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 21.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslil, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Právní předchůdce žalobce vzal v potaz sociální a demografická data, informace z databází a registrů a bonitu klienta též ověřil na základě dokladů jím předložených. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného, zejména z jeho bankovního účtu. Dále žalobce uvedl, že rozšiřuje žalobu ohledně úroků, když nadále požaduje zaplacení úroků ve výši 30 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 28.9.2023 až do zaplacení. Toto rozšíření žaloby soud následně samostatným usnesením připustil.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši.4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 18.5.2022 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 60 % ročně ve 12 měsíčních splátkách dle rozpisu právního předchůdce žalobce, který nebyl doložen. K této žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalovaného s fotografií žalovaného, kde občanský průkaz drží v ruce.5. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc březen 2022 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 794,54 Kč, konečný pak 9 568,84 Kč, obdržená mzda 26 316 Kč. V únoru 2022 činil počáteční zůstatek 2 399,02 Kč a konečný pak 794,54 Kč, obdržená mzda 27 903 Kč. V lednu 2022 činil počáteční zůstatek 290,09 Kč, konečný pak 2 399,02 Kč, obdržená mzda 24 316 Kč. V dubnu činil počáteční zůstatek 9 568,84 Kč, konečný pak 466,24 Kč, obdržená mzda pak 26 127 Kč. Mzdu žalovaný ve všech obdobích obdržel kolem 14. dne v měsíci. V měsíci dubnu 2022 žalovaný utratil celkem 15 534 Kč velkým množstvím plateb pro adresáta „, Anonymizováno, “. Řadu plateb tomuto adresátovi obsahují i předchozí výpisy z účtu.6. Z výplatní pásky žalovaného vyplynulo, že jeho mzda činila v dubnu 2022 částku 34 386 Kč čistého.7. Z historie úvěru vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr nic neuhradil, čerpal 15 000 Kč.8. Z oznámení ze dne 29.9.2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno.9. Z upomínky ze dne 25.7.2022 vyplynulo, že tuto adresoval právní předchůdce žalobce žalovanému s výstrahou zesplatnění dluhu a jeho soudního vymáhání.10. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 15.2.2024 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.9.2023 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy nic neuhradil. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, když si opatřil jeho výplatní pásku a výpisy z účtu shora uvedené. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle zákona o SP. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.15. Žalobce si dle provedených důkazů, které již k výzvě soudu nijak nedoplnil, opatřil výpisy z účtu žalovaného a jednu jeho výplatní pásku. Z těchto vyplynuly poměrně solidní a stabilní příjmy žalovaného ve výši kolem 26 000 Kč měsíčně. Z výpisů nicméně také vyplynulo, že žalovaný již zhruba dva týdny po obdržení mzdy, tedy ke konci každého měsíce, disponoval až na jednu výjimku minimálním zůstatkem na bankovním účtu. Ač žalobce nedoložil pře