8 C 144/2024-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 66 600 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24 356,07 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od 7.5.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení za dobu od 4.11.2022 do 6.5.2024 ve výši 15 033,35 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 66 600 Kč od 7.5.2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 31.5.2022 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaný prostřednictvím úvěru čerpal 65 000 Kč, které se zavázal splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný na poskytnutý úvěr nic neuhradil, jelikož tedy splátky nehradil řádně a včas, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 20.10.2022. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 65 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. V doplnění žaloby ze dne 24.7.2024 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaný schopen splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaný má příjem 70 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení, splátek úvěrů mimo žalobce ve výši 280 Kč měsíčně a splátek žalobci ve výši 245 Kč, vyšlo, že žalovanému stále schází dostatek prostředků na splácení předmětného úvěru ve výši 1 979 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovaného lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jeho bankovního účtu co se týče příjmů. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobce předložil ÚS ze dne 31.5.2022 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 65 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 1 979 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 70 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že jsou zde uvedeny osobní údaje žalovaného a dále údaje o jeho stávajících úvěrech, jak je uvedeno níže. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 70 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti pak 7 000 Kč, žalovaný nemá děti. V listině označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 65 000 Kč a uhradil zpět 0 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 20.10.2022, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. V předžalobní výzvě ze dne 4.4.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Dále žalobce předložil několik potvrzení o příjmových platbách na účet žalovaného, kdy takto obdržel v únoru 2022 částku 3 634 EUR a 1 156 EUR, v prosinci 2021 částku 3 112 EUR a v listopadu 2021 částku 2 840 EUR.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 65 000 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti nic neuhradil. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených listin vyplývá, že žalobce si opatřil doklady o příjmových platbách na účet žalovaného v období listopadu a prosince 2021 a dále za únor 2022. Tomuto postupu lze vytknout, že si žalobce neopatřil doklady časově bližší uzavřené smlouvě a není zřejmé, že se nejednalo o exces nebo již neaktuální situaci, zvláště, když platby byly provedeny od dvou subjektů a žalovaný tak zřejmě v dané době změnil zaměstnání. V obecné rovině by pak doložené příjmy jistě měly postačovat k úhradě splátek ve výši zhruba 2 000 Kč měsíčně. Žalobce však žádným způsobem neověřil výdaje žalovaného, ač mu nic nebránilo např. provést šetření na bankovním účtu žalovaného, který je jistě velmi spolehlivým dokladem o poměrem každé osoby. Rizikovost žalovaného spočívala již v tom, že měl za deklarované finanční situace potřebu si půjčovat, pokud jeho příjmy dosahovaly bezmála 120 000 Kč (1 EUR = 25 Kč) v únoru 2022, resp. 77 800 Kč či 71 000 Kč v prosinci a lednu 2021. Při odečtení ne zcela věrohodných celkových výdajů ve výši 7 000 Kč měsíčně pak žalovanému v při nejnižším doloženém příjmu zbývala k volnému užití celková výše úvěru, a to i zhruba dvojnásobně v únoru 2022. Není tak zřejmé, proč by měl potřebu si takový finanční obnos půjčovat, a to ještě ve formě nebankovního úvěru s ne zcela výhodnými podmínkami. Jako nevěrohodný se v celkovém kontextu také jeví úd