8 C 188/2024-72 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 10 828,68 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 9 490,52 Kč za dobu od 7.12.2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 549,93 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 322,78 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne 12.4.2022 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržela v hotovosti částku 11 000 Kč. , adresa, s touto jistinou se žalovaná zavázala též uhradit úroky ve výši 9 440 Kč. Celkovou částku ve výši 20 440 Kč se pak zavázala splatit ve splátkách po 1 460 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 12.6.2023. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr vyplněné žalovanou, kde tato uvedla údaje o zaměstnání, závazcích, výši příjmů a výdajů. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny doklady, které byly žalovanou v této souvislosti předloženy. Na základě těchto údajů pak právní předchůdce žalobce ověřil schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, do sjednané doby splatnosti uhradila jen 2 920 Kč a od 13.6.2023 je s úhradou úvěru jako celku v prodlení. Pohledávka vůči žalované byla následně shora uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná již dále nic neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 12.4.2022 mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 11 000 Kč za shora uvedených podmínek. Žalovaná svým podpisem rovněž potvrdila převzetí částky 11 000 Kč při podpisu smlouvy. K této žalobce dále doložil formulář s informacemi o předmětném úvěru. Z listiny označené jako žádost o úvěr vyplynulo, že tuto dne 12.4.2022 podepsala žalovaná. Zde je dále uvedeno, že žalovaná je zaměstnána pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 630 Kč měsíčně, její měsíční výdaje činí 7 320 Kč, z toho bydlení a energie 1 000 Kč měsíčně a doprava, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč. Dále, že žalovaná bydlí u rodičů, je rozvedená a vyživuje jedno dítě. Dále je v listině zaškrtnuto, že byly poskytnuty následující listiny: doklad o peněžité pomoci v mateřství. Z výzvy ze dne 2.1.2024 vyplynulo, že tuto adresovala společnost , právnická osoba, žalované, kde tuto vyrozuměla o přechodu předmětného závazku na žalobce a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky. Dle přiloženého poštovního archu byla tato písemnost žalované odeslána. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku včetně dokladu o jejím odeslání žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla shora uvedenou společností postoupena žalobci.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost , právnická osoba, s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 11 000 Kč. Společnost , právnická osoba, se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako žádost o úvěr. Žalovaná sjednané podmínky úvěru řádně neplnila, když řádně a včas nehradila sjednané splátky, dosud takto uhradila pouze 2 920 Kč. Žalované bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky žalobci a výzva k úhradě předmětného dluhu. Následně byla žalované žalobcem zaslána předžalobní výzva.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 11 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel obsažených v zákoně o SP.8. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).9. Z doložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce disponoval jakoukoliv listinou ověřující údaje o příjmech a výdajích žalované. I pokud by soud vycházel z žádosti o úvěr jako z dokumentu potvrzujícím dané události, tak byl zjištěn a ověřen pouze příjem žalované, a to příjem nikoli vysoký, přičemž žalovaná se zavázala ke splátkám ve výši bezmála 1 500 Kč, které již pro daný příjem tvoří jeho poměrně zásadní část a výdaje pak v podstatě dorovnávají deklarované příjmy. Právní předchůdce žalobce nicméně zcela rezignoval na ověření výdajů žalované, když ani žádost o úvěr nijak nevypovídá o tom, že by v daném ohledu byly nějaké listiny doloženy. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v po