8 C 92/2024-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 45 958,80 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 38 435,68 Kč od 1.8.2023 až do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 875,27 Kč, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 48 Kč a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 523,12 Kč od 26.1.2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 13.10.2022 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , registrační číslo: , tel. číslo, , se sídlem , Anonymizováno, podnikající v České republice svým odštěpným závodem , právnická osoba, , IČO: , IČO, , smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem do 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet po 2 500 Kč měsíčně. Takto žalovaný čerpal 39 723 Kč. Právní předchůdce žalobce se zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet, když ověřil pravdivost tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích prověřením interních i externích databází a v registru SOLUS. Jelikož žalovaný předmětný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 31.7.2023. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.8.2023 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Pohledávka sestává kromě úroků a úroků z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 38 435,68 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 7 523,12 Kč (0,1 % z dlužné částky denně za dobu od 13.7.2023 do 25.1.2024). Kromě výše uvedeného žalobce požaduje úhradu nákladů na vymáhání předmětné pohledávky ve výši 48 Kč za odeslaný dopis. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobcem.2. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil., právnická osoba, dvou oznámení ze dne 28.8.2023, která byla dle poštovního archu odeslána žalovanému, vyplynulo, že žalovanému byly oznámeny skutečnosti o postoupení předmětné pohledávky. Z rámcové smlouvy a úvěrové smlouvy ze dne 13.10.2022 a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13.10.2022 uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vyplynulo, že jejich předmětem bylo poskytnutí úvěru do výše 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem, jak je shora uvedeno. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 25 806 Kč ze zaměstnání, bydlí s rodiči, nemá děti, má bankovní účet, celkové náklady na domácnost činí 6 000 Kč. Ke smlouvě byl připojen též formulář s informacemi o úvěru. Z oznámení ze dne 14.10.2022 vyplynulo, že tímto sdělil právní předchůdce žalobce žalovanému, že schválil jeho žádost o předmětný úvěr. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě v žalobě uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a shora specifikovanou společností a svědčící o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Z výpisu plateb vyplynulo, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému 39 732 Kč, žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 2 500 Kč. Z listiny označené jako výpis úkonů ze dne 23.1.2024 vyplynulo, že zde zaměstnanec žalobce , jméno FO, uvedl, že byly provedeny následující úkony vymáhání ve vztahu k žalovanému: obyčejný dopis. Z dopisu ze dne 27.6.2023 vyplynulo, že tímto právní předchůdce žalobce sdělil žalovanému, že odstupuje od předmětné úvěrové smlouvy.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl bezhotovostně žalovanému 39 732 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil 2 500 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila shora uvedená společnost žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, následně žalobce také zaslal žalovanému předžalobní výzvu.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o finanční úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tato nebyla dostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.7. Žalobce nijak nedoložil, že by jeho právní předchůdce jakkoli ověřil údaje uvedené v úvěrové smlouvě či, že by provedl jakoukoliv lustraci žalovaného, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy a případně i tvrzení. Výdaje uvedené v úvěrové smlouvě na celou domácnost jsou také zjevně nevěrohodné. Právnímu předchůdci žalobce např. ničeho nebránilo si od žalovaného opatřit výpis z bankovního účtu jakožto spolehlivý doklad o majetkových poměrech osoby. Jelikož tedy není zřejmé, že žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, tak soudu nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 23.5.2012). S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 37 232 Kč (jako rozdíl mezi poskytnutou částkou a částkou splacenou žalovaným), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok