28 C 182/2025-85 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 6. 2025 domáhá zaplacení dlužných částek z titulu nesplněných povinností žalovaného vyplývajících z Rámcové smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky. Tvrdí, že na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen běžnýúčet č. , č. účtu, a současně mu byl po předchozím řádném zkoumání jeho úvěruschopnosti poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 130 000 Kč podle Smlouvy o úvěru č. , IBAN, , který byl dne 8. 11. 2023 vyplacen na běžný účet žalovaného. Podle smlouvy byl žalovaný povinen hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 2 760 Kč vždy k 15. dni měsíce, počínaje 15. 12. 2023, s předpokládaným splacením úvěru dne 15. 2. 2030. Žalovaný uhradil splátky do 15. 1. 2025, avšak splátku splatnou dne 15. 2. 2025 uhradil pouze částečně částkou 0,68 Kč a další splátky již nehradil. Z tohoto důvodu žalobkyně dne 22. 4. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 120 738,05 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 5 044,23 Kč. Žalobkyně požaduje dále smluvní úrok 15,9 % ročně z částky 120 738,05 Kč od 22. 4. 2025 do 18. 5. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 120 738,05 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení a smluvní úrok 12 % ročně z částky 120 738,05 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z Rámcové smlouvy a Obchodních podmínek tím, že se na běžném účtu č. , č. účtu, dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 000 Kč, přestože bylo sjednáno, že účet nebude nikdy v záporném zůstatku a že žalovaný uhradí případný debet nejpozději do pěti pracovních dnů po výzvě žalobkyně. Žalobkyně proto požaduje zaplacení této částky spolu s příslušenstvím. Žalovaný dluh žalobkyni neuhradil ani po předchozí předžalobní výzvě.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 8. 2025 ve 13:45 hod. Žalovanému bylo dne 11. 8. 2025 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla žalobě vyhovět rozsudkem pro zmeškání. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V posuzované věci se jedná o spor z titulu spotřebitelského úvěru, neboť i nepovolený debet má povahu úvěru. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vznikly z uvedeného titulu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 614,12 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 087 Kč, dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 OSŘ v částce 900 Kč, tj. 3x 300 Kč za sepis předžalobní výzvy, sepis a podání žaloby a účast u jednání a v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 8. 2025 k jednání u Okresního soudu v , adresa, náhrada 627,12 Kč za 86 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.11. Přisouzenou povinnost je žalovaná povinna splnit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když stanovení lhůty delší žalovaná nežádala a soud pro ni ani ve spise nenalezl oporu.