30 C 47/2024-106 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se domáhal přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 950 000 Kč způsobenou mu trestním stíháním a zahájeným trestním řízením vedeným před Okresním soudem v Chomutově ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 3 roky a 6 měsíců, a v němž byl zproštěn obžaloby z důvodu, že skutek není trestným činem.2. Svoji žalobu odůvodnil tím, že od zahájení trestního stíhání byl jako podnikatel vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře od 2 do 8 let, uvedením v rejstříku trestů, byl vystaven hrozbě spočívající v nutnosti ukončit z tohoto důvodu podnikání ve své v.o.s. a v dalších korporacích, vystaven byl znevěrohodnění své osoby jako donátora, znevěrohodnění své osoby ve vztahu k velké částce peněz, která byla předmětem dotace a tudíž i v odsudku veřejnosti, která by se o konkrétních důvodech jeho stíhání dověděla, což mělo nepříznivý vliv na jeho osobní , rodinný a společenský život a způsobovalo mu dlouhodobé psychické problémy.3. Žalobce uvedl, že judikatura doporučuje, aby se při určování přiměřeného zadostiučinění vycházelo z porovnání s jinými případy odčinění majetkových újem a rozdílnosti, aby se promítly do odůvodnění konkrétního rozhodnutí. Při zohledňování specifických okolností konkrétního případu je nezbytné stanovit shodná kritéria, které se obvykle v takových případech vyskytují a mají vliv na rozsah způsobené újmy a tím i na výši poskytovaného zadostiučinění. Na první místo judikatura podle žalobce řadí povahu trestní věci.4. Žalobce byl stíhán za trestný čin spáchání zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 5 písm c) ve formě organizátorství dle § 24 odst. 1 písm a) tr. zákoníku. Za vinu byl žalobci kladen trestný čin v kvalifikované skutkové podstatě. Uvedená trestní norma stanoví za spáchání takového trestného činu trest odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let. V této souvislosti žalobce upozornil, že v inkriminované době, kdy byl vyšetřován byl významným podnikatelem a společensky angažující se osobou i v oblasti donátorské činnosti, který nikdy nepřišel do konfliktu s trestním zákonem, a přesto byl vystaven odsudku veřejného mínění, které nectí zásadu presumpce neviny a vystavuje tak i osoby, které se odsouzeníhodných skutků ve skutečnosti nedopustily, veřejnému opovržení.5. Trestní řízení trvalo 3 roky až 6 měsíců a za tu dobu byl žalobce vystaven stavu, kdy přestával věřit v právo a spravedlnost, neboť orgány činné v trestním řízení vedeny postupem charakterizovaným znaky vykonstruovaného procesu, ponechávaly žalobce ve stavu beznaděje a zoufalství, protože ve věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů a již při zahájení trestního stíhání docházelo k porušování základních zásad trestního řízení, neboť zjištěn měl být skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Obžaloba byla postavena na tvrzení existence rodinného vztahu mezi právnickými osobami, kdy až nalézací soud konstatoval, že do neurčitého právního pojmu, jakým je abstraktní konstrukce právnické osoby nelze rodinný vztah vůbec zahrnout, žalobce osvobodil a konstatoval, že skutek nebyl trestným činem. Odpovědnost za to, že byl žalobce obviněn za skutek, který není trestným činem nesou jednoznačně orgány činné v trestním řízení, zejména pak státní zástupkyně, pověřená dozorem nad vyšetřováním a podávající obžalobu, která se přesto do rozsudku odvolala a prodloužila tak nejistotu žalobce s jakým výsledkem jeho trestní věc dopadne.6. V době trestního stíhání byla narušena morální, soukromá, rodinná a pracovní sféra žalobce. Žalobce byl postupem orgánů činných v trestním řízení udržován ve strachu, byl vystaven veřejnému opovržení a nemožnosti zvrátit stav událostí ve svůj prospěch, byť byl od počátku procesu obhajován. Žalobce nebyl nikdy trestán, pracoval ve významném postavení, měl obavu o svůj majetek a rodinu, když po něm byl uplatňován nárok na náhradu škody ve výši 4 518 072 Kč.7. Žalobce s ohledem na naprostou bizarnost projednávané trestní věci, v níž nebyla rozpoznána teoreticky neobhajitelná právní konstrukce ve fázi vyšetřování ani ve fázi dohledu státního zastupitelství a k nápravě tak muselo dojít až v řízení před soudem, vybízel k takové výši nemateriální újmy, aby se podobný případ již nemohl nikdy opakovat a byl dostatečným varováním pro podobný postup ve srovnatelných případech. Žalobce citoval z nálezu Ústavního soudu, který uvedl, že …,,má-li stát být v obecné rovině skutečně považován za demokratický, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jedince. Stát svobodnou vůli nemá, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální, škodu nepůsobící, interpretaci. Na jedné straně je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost na druhé straně se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo“... Předně trestní stíhání nemělo být nikdy zahájeno a jestliže se tak stalo, mělo být zastaveno dle § 172 tr. řádu. Pokud se původní podezření nepotvrdí musí mít osoba, která byla povinna podrobit se úkonům orgánů činných v trestním řízení záruku, že v případě prokázání, že trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění za veškeré úkony, jímž byla neoprávněně podrobena. To se jistě vztahuje i na případ, když skutek trestným činem vůbec nebyl.8. Jako srovnatelné rozhodnutí žalobce uvedl rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, vedené pod sp. zn. 26 C 37/2015, které bylo v první instanci rozhodnuto o rok později, tedy v roce 2016 a měl za to, že na případ žalobce dopadá a prošel celým třístupňovým řízením, tedy i Nejvyšším soudem. Dle žalobce je sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 v současné době, pokud jde o ceny a inflaci podle názoru soudců Obvodního soudu pro Prahu 2 již zastaralé, mělo by být ze strany nadřízených soudních orgánů revidováno, protože by mělo být přihlédnuto k tomu, že ceny zboží, služeb a všeho se za patnáct let natolik změnily, že by mělo být přistoupeno k revizi částek, které jsou na zadostiučinění účastníkům poskytovány. Jako prvý, kdo se pokusil o tuto revizi, byl Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci vedené pod 11 C 18/2024.9. Žalobce podal žádost u ministerstva na náhradu škody dne 7. 7. 2023. Dne 8. 1. 2024 mu byla doručena odpověď, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a tudíž je zřejmé, že byly splněny předpoklady, aby mu bylo poskytnuto zadostiučinění v penězích ve výši 50 000 Kč. Poté, co žalobce tuto částku obdržel, měl za to, že nedosahuje míry zadostiučinění, kterou si pro zásah do svých základních práv představoval a trval na zaplacení další částky ve výši 950 000 Kč a podal předmětnou žalobu.10. Žalovaná se vyjádřila k žalobě v rámci vyjádření ze dne 27. 6. 2024, kdy napadla všechna tvrzení žalobce uvedená v žalobě. Žalovaná poukázala na skutečnost, že je třeba v dané věci zkoumat naplnění předpokladů vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu. Žalovaná dále nárok žalobce hodnotila podle povahy trestní věci, kdy v případě žalobce šlo o trestný čin proti majetku a majetková trestná činnost není trestnou činností, s níž by bylo ze strany společnosti automaticky spojeno nějaké zásadní (maximální) společenské odsouzení, na rozdíl od trestných činů proti životu, kdy předmětem ochrany je lidský život. Dalším kritériem, kterým se žalovaná zabývala byla délka trestního stíhání, kdy trestní stíhání žalobce trvalo cca 3 roky a 5,5 měsíce a věc byla vedena v rámci řízení přípravného (což je specifikem trestních řízení) a následně na dvou stupních soudní soustavy. Posledním hodnotícím kritériem byly následky způsobené trestním stíháním v osobní sféře poškozené osoby, kdy dle žalované tyto žalobce uváděl spíše obecně a žalovaná v žalobě postrádá jakékoli důkazní návrhy, které by měly prokazovat (a byly způsobilé prokázat) vznik a závažnost zásahů způsobených trestním stíháním v osobní sféře žalobce. Žalovaná má za to, že postup orgánů činných v daném trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutov pod sp.zn. , spisová značka, byl zcela souladný s příslušnými právními předpisy, zejména pak trestním řádem a z žalovanou provedeného šetření nevyplynulo ničeho, z čehož by bylo lze dovozovat, že by se orgány činné v trestním řízení dopustily jakéhokoli excesu. V rámci mimosoudního projednání požadavku žalobce vzala žalovaná kromě podstaty a druhu skutku a jeho právní kvalifikace a délky trestního stíhání žalobce v úvahu žalobcem tvrzený stres provázející jeho trestní stíhání a s tím spojený určitý zásah do jeho psychické sféry, a který zároveň mohl způsobit narušení jeho pokojného života. S ohledem na tuto skutečnost pak žalovaná považuje za přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, kterou žalobci též stanoviskem přiznala a uhradila. Žal