8 C 102/2025-118 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení 480 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 8. 6. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že dne 28. 2. 2022 uzavřela smlouvu o poskytnutí finančního příspěvku (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „Společnost“), finanční příspěvek (zápůjčku) ve výši 480 000 Kč s tím, že žalobkyně finance zašle na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouvu za Společnost tehdy uzavřel , jméno FO, , narozený dne , datum, , který je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody. Tento nebyl v době uzavření Smlouvy zplnomocněn k učinění jakéhokoliv právního jednání za Společnost, což žalobkyně zjistila až později. S ohledem na absenci plné moci je Smlouva neplatná. V den jejího uzavření zaslala žalobkyně 480 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený ve Smlouvě. Až později se žalobkyně dozvěděla, že tento účet je vedený na žalovanou, která tehdy byla přítelkyní pana , jméno FO, . S ohledem na neplatnost Smlouvy neexistuje právní titul, na jehož základě by existoval právní důvod k převodu 480 000 Kč na účet žalované a na její straně došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), které je žalovaná povinna vrátit žalobkyni. Žalobkyně po zaslání 480 000 Kč již neobdržela ničeho nazpět. Dne 30. 5. 2025 byla žalované odeslána předžalobní výzva, kde byla žalovaná vyzvána k vydání zmíněného obohacení do 7. 6. 2025, což žalovaná neučinila.2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu, proti němuž brojila žalovaná včasným odporem s tím, že s žalobou nesouhlasí a tuto navrhuje zamítnout. Smlouva byla řádně a platně uzavřena, , jméno FO, v době jejího uzavření disponoval generální plnou mocí k zastupování Společnosti, tuto mu dne 8. 7. 2021 udělil tehdejší jednatel Společnosti , jméno FO, , narozený dne , datum, , jenž vykonával funkci jednatele společnosti v době od , datum, do , datum, . , jméno FO, tedy byl oprávněn jednat za Společnost včetně uzavření Smlouvy, v níž je i odkaz na generální plnou moc uveden. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti bylo proti , jméno FO, u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání , podezřelý výraz, činu podvodu při uzavírání Smlouvy. Řízení bylo skončeno zproštěním obžaloby, když bylo mj. prokázáno, že pan , jméno FO, byl oprávněn jednat za Společnost, když udělení plné moci ve své výpovědi stvrdil již zmíněný , jméno FO, . Těchto skutečností si pak musí být žalovaná vědoma, když se trestního řízení účastnila v roli poškozené. Finanční prostředky na účet žalované tedy nebyly připsány bez právního důvodu, ale na základě platné Smlouvy, přičemž žalobkyně předmětnou úhradou splnila svou smluvní povinnost ve vztahu ke Společnosti, v jejíž prospěch byly poskytnuty. Bankovní účet žalované byl pouze platebním místem, ve prospěch žalované plněno nebylo. Žalovaná všechny finanční prostředky předala , jméno FO, , který její účet částečně využíval, což rovněž vyplynulo z již zmíněného trestního řízení. Žalovaná dále upozornila, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že finanční plnění poskytnuté na základě právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby, byť tento později odpadne, nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele bankovního účtu, ale o poskytnutí plnění druhé smluvní straně. V daném ohledu pak odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021 sp. zn. 23 Cdo 2939/2020, ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. 25 Co 270/2020 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016). K bezdůvodnému obohacení na straně žalované pak nemohlo dojít ani v případě, že by Smlouva byla od počátku neplatná v důsledku chybějícího zmocnění, když v takovém případě dle § 440 občanského zákoník platí, že překročí-li zástupce své zástupčí oprávnění a zastoupený jednání zástupce neschválí bez zbytečného odkladu, tak je zavázána osoba, která sama jednala. V projednávané věci by takovou osobou byl , jméno FO, , k jehož rukám byly finanční prostředky složeny.3. Žalobkyně v podání ze dne 23. 9. 2025 zareagovala na obranu žalované s tím, že s touto nesouhlasí a na podané žalobě trvá. Je předně velmi podivné, že najednou tedy existují generální plné moci dvě, když v trestním řízení byla předložena generální plná moc udělená , jméno FO, až dne , datum, . Podstatné je ovšem dále to, že výkon funkce jednatele společnosti s ručením omezeným je závazkem osobní povahy, který není přenositelný na jiné osoby, což opakovaně dovodil Nejvyšší soud např. v rozhodnutích ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1183/2013 či ze dne 30. 3. 2016 sp. zn. 29 Cdo 164/2014, což přímo koresponduje s ustanovením § 159 odst. 2 občanského zákoníku. Jelikož je pak udělená plná moc v rozporu se zákonem a citovaným rozhodnutími, tak , jméno FO, nikdy nemohl být zmocněn jednat za Společnost a nemohl tedy uzavřít Smlouvu o zápůjčce, tato je absolutně neplatná. Se závěry soudu v žalovanou zmíněném trestním řízení žalobkyně nesouhlasí, proti rozsudku bohužel v pozici poškozené nemohla brojit odvoláním. Odkaz žalované na § 440 odst. 1 občanského zákoníku není případný, neboť toto ustanovení upravuje případ, kdy zástupce svým jednáním překročí zástupčí určité oprávnění, nicméně , jméno FO, nikdy žádné oprávnění neměl. Žalobkyně rovně nepovažuje za přiléhavou judikaturu, na níž odkazuje žalovaná v případě zaslání finančních prostředků. Zmiňovaná rozhodnutí se totiž týkají situace, kdy právní důvod existoval, ale později odpadl, nicméně v daném případě právní důvod neexistoval od samého počátku. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. 28 Cdo 706/2022 s tím, že povinnost vydat plnění nabyté bez právního důvodu stíhá adresáta plnění, nikoliv osobu, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení. Nabude-li dodatečně spornou hodnotu odlišný subjekt, povinnost vydat přijatý prospěch na něj nepřechází, neboť závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se utváří jen mezi tím, kdo se obohatil, a tím, na jehož úkor obohacení vzniklo. V nyní posuzované věci tedy není rozhodné, jak žalovaná s finančními prostředky žalobkyně dále naložila, když faktem zůstává, že se bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně. Pokud poté předala finanční prostředky do dispozice jiné osoby, je na žalované, aby se finančních prostředků následně domáhala po této třetí osobě. Není povinností žalobkyně pátrat po tom, jak s jejími finančními prostředky následně naložila žalovaná a bezdůvodného obohacení se domáhat po jakési třetí osobě. Sama žalovaná v protokolu o podání vysvětlení ze dne 29. 11. 2022, který přiložila ke svému vyjádření, uvádí, že po obdržení financí, chtěla tyto finance odeslat zpět žalobkyni s tím, že částku 32 000 Kč si ponechala.4. Žalovaná na dodatečné vyjádření žalobkyně reagovala písemným podáním ze dne 9. 10. 2025. Zde zejména opětovně vyzdvihla, že , jméno FO, byl oprávněn jednat za Společnost a dále opětovně odkázala na § 440 občanského zákoníku. Žalobkyně musela být v době uzavření Smlouvy v dobré víře v oprávnění , jméno FO, , když sama uvádí, že absenci jeho oprávnění zjistila až později, přičemž na základě Smlouvy sama plnila. Dále žalovaná poukázala na to, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že nezmocněný jednatel je ze svého jednání zavázán bez ohledu na platnost smlouvy, což vyplývá z rozhodnutí ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2077/2021 či ze dne 26. 3. 2019 sp. zn. 27 Cdo 4056/2017. Dále žalovaná opětovně odkázala na závěry Nejvyššího soudu v tom, že aktivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám, když nad rámec již žalovanou uvedených rozhodnutí dále odkázala na rozhodnutí ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 694/2019 a ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2591/2021, z nichž obsáhle citovala.5. Při jednání soudu dne 14. 10. 2025 strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně podrobně odkázala na svá dosavadní vyjádření a dále uvedla, že judikatura, jíž cituje žalovaná, není přiléhavá, neboť se zabývá odlišným skutkových stavem. Jedno ze specifik nyní posuzované věci je to, že Smlouva byla uzavřena v zastoupení někým, kdo k tomu nebyl oprávněn a následně došlo k zaslání finančních prostředků na účet žalované, jíž se zvýšil tímto majetkový stav, přičemž s těmito prostředky disponovala a je již zcela lhostejno, jakým tak činila následně způsobem. Právní zástupce žalované též odkázal na svá předchozí vyjádření a dále doplnil, že ze souvisejícího trestního řízení jednoznačně vyplývá, že žalobkyně se Smlouvou řídila, alespoň do určité doby dle ní jednala, navštívila provozovnu Společnosti, bavila se opakovaně s pane , jméno FO, a také obdržela první splátku. Následně smlouvu vypověděla a dále přitom jednala s panem , jméno FO,