8 C 169/2025-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 11 863,51 Kč spolu s úrokem ve výši 733,26 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 946,85 Kč od 17. 1. 2025 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 23. 2. 2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr, který se žalovaný zavázal hradit v měsíčních splátkách. Žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, když uhradil jen 2 160 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě, což žalovaný nesplnil a žalobce tak v souladu se smlouvou od této odstoupil. Dluh se stal splatným ke dni 16. 1. 2025. Dlužná jistina činí 8 946,85 Kč, dlužné smluvní poplatky činí 2 916,66 Kč a dlužný smluvní úrok činí 733,26 Kč. Žalobce před uzavřením předmětné smlouvy důsledně posoudil úvěruschopnost žalovaného, zjistil jeho příjem ve výši 23 000 Kč měsíčně. Dále pak žalobce v daném ohledu upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní výzvy.2. Při jednání soudu dne 14. 10. 2025 soud poučil žalobce dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aby doplnil tvrzení, kolik ve skutečnosti žalovaný na předmětný úvěr čerpal, když toto v žalobě netvrdí, ze smlouvy vyplývá úvěr na zboží ve výši 6 540 Kč a po zaplacení 2 160 Kč má jen na jistině zbývat 8 950 Kč, tedy více, že žalovaný na základě smlouvy čerpal. Rovněž žalobce nedoložil žádný důkaz o čerpání úvěru, ať již v jakékoliv výši. Rovněž je třeba dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. doplnit tvrzení a důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti, které za stávající situace nelze shledat dostatečným. Žalovaný ve věci uvedl, že si je dluhu vědom, byla od něj hloupost si úvěry brát, bral si od žalobce několik úvěrů na nákup elektroniky a nebyl následně schopen svým povinnostem dostát, celé situace velice lituje, ale má hodně závazků a nízké příjmy, byl by schopen dluh splácet po 800 Kč měsíčně. K výzvě soudu dále uvedl, že si není vědom toho, že by při sjednávání smlouvy někdo řešil jeho majetkové poměry. Žalovaný si není vědom toho, že by na základě čtyř smluv, které s žalobcem uzavřel, čerpal nějaké finanční prostředky. Na základě smluv byla pouze uhrazena kupní cena elektronických zařízení. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného v době uzavření smlouvy, tak měl příjem 23 000 Kč, na bydlení vynaložil zhruba 9 000 Kč měsíčně, neměl žádné jiné zvláštní výdaje. Údaj o svém příjmu sděloval při uzavírání smlouvy ústně, není si vědom toho, že by cokoliv podepisoval. Právní zástupkyně k tomu uvedla, že splátkami souhlasí, pro žalobce je přijatelná úhrada dluhu do dvou let. Dále uvedla, že s ohledem na obsah žaloby a sdělení žalovaného muselo být žalobci známo, jaké jsou žalovaného příjmy a otázka zkoumání úvěruschopnosti je tedy vyřešena s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které cituje v žalobě.3. V doplnění ze dne 31. 10. 2025 žalobce uvedl, že žalovaný na základě předmětné úvěrové smlouvy čerpal revolvingový úvěr ve výši 4 000 Kč a dále úvěr na úhradu kupní ceny ve výši 6 540 Kč. Žalovaný uhradil 2 160 Kč, z nichž 1 593,15 Kč žalobce započetl na jistinu, z níž tedy zbývá uhradit 8 946,85 Kč a zbytek na úhradu úroků a sjednaného pojistného. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobce opětovně zevrubně upozornil na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023. Dále upozornil na zásady poctivosti v občanském právu a zásadu, že smlouvy mají být dodržovány. Žalobce rovněž obsáhle popsal, že při zkoumání úvěruschopnosti jsou přípustné ekonomické a statistické modely. Žalobce provedl šetření v dostupných registrech, ověřil příjmy žalovaného, což je dle řady soudních rozhodnutí dostatečné, zvláště s ohledem na výši předmětného úvěru, resp. sjednaných splátek.4. Při jednání soudu dne 18. 11. 2025 již žalobce k opětovnému poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. ohledně zkoumání úvěruschopnosti ničeho nedoplnil. Závěrem právní zástupce žalobce navrhl žalobě vyhovět, když má za to, že žalobce všechny své zákonné povinnosti odpovídajícím způsobem splnil.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:5. Z úvěrové smlouvy ze dne 22. 2. 2024 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným (na dálku) vyplynulo, že jejím předmětem byl revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč a čerpání úvěru na nákup zboží ve výši 6 540 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 360 Kč měsíčně spolu se sjednaným úrokem, celkem pak splatit částku 7 848 Kč.6. Z výzvy ze dne 4. 2. 2025 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalovanému s tím, že odstupuje od smlouvy č. , hodnota, , dluh tímto prohlašuje za splatný.7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2025 vyplynulo, že tuto adresoval žalovanému právní zástupce žalobce ohledně úhrady předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého potvrzení byla daná písemnost v den vyhotovení odeslána.8. K doplnění žaloby žalobce dále doložil listinu označenou jako Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobce A, . Zde je uvedeno, že žalovaný při sjednávání předmětného úvěru předložil občanský průkaz a jeho identifikace proběhal na prodejně. Dále je zde zaškrtnuto, že byla provedena lustrace žalovaného v registru SOLUS, Centrální evidenci exekucí a registru CRIF. Nejsou zaškrtnuty registrace v rejstříku NRKI, CRIBIS a insolvenčním rejstříku. Dále je v listině uvedeno, že žalobce ověřil příjmy a výdaje žalovaného, když zjistil, že jeho mzda činí 23 000 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá, výdaje na bydlení činí 6 000 Kč měsíčně a dosavadní splátky úvěrů 3 338,36 Kč měsíčně. Co se týče zdroje těchto informací, tak tyto pocházejí z příslušných databází a registrů. Při součtu zjištěných výdajů a jejich odečtení od zjištěných příjmů vychází, že žalovanému zbývá k volnému užití 13 661,64 Kč, splátka předmětného úvěru činí 360 Kč, poměry žalovaného tedy odpovídají poskytnutí úvěru.9. Z výpisu úvěrového účtu a bankovního účtu žalobce vyplývá, že žalovaný v dané souvislosti čerpal 10 540 Kč.10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována. Před jejím uzavřením vyhotovil listinu označenou jako Zpráva o posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný následně čerpal 4 000 Kč a 6 540 Kč, když na předmětný úvěr splatil pouze 2 160 Kč. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 10 540 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak obecně argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud