8 C 182/2025-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 35 684 Kč spolu úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 28. 11. 2024 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 24. 9. 2024 žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě Smlouvy poskytlo Zaplo žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím, smluvním úrokem ve výši 5 684 Kč, do 27. 11. 2024. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetu, což žalobce dále zevrubně popsal. Žalovaná úvěr řádně nehradila, celková pohledávka, která byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, činí 35 684 Kč, z toho 30 000 představuje jistinu a 5 684 Kč smluvní úrok. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce.2. Ve vyjádření ze dne 19. 11. 2025 žalobce uvedl, že se Zaplo před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy zabývalo schopností žalované úvěr splácet, tato byla lustrována v registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, CBCB a CNCB. Žalovaná v rámci obchodních podmínek prohlásila, že není v prodlení se zaplacením jakéhokoliv dluhu.3. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z výpisu z bankovního účtu Zaplo vyplynulo, že na účet , č. účtu, odeslalo dne 24. 9. 2024 částku 1 000 Kč a dne 5. 10. 2024 částku 29 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2024 a dodatku ze dne 5. 10. 2024 bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalovaná se Zaplem ohledně poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce doložil dvě upomínky, které adresovalo Zaplo žalované, obě bez dokladu jejich doručení či odeslání. Žalobce rovněž doložil smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi ním a Zaplem, která svědčí o postoupení předmětné pohledávky žalobci. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku a oznámení o postoupení předmětné pohledávky, obě adresované žalované právním zástupcem žalobce včetně podacího lístku svědčícího o jejich odeslání.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Zaplo na základě úvěrové smlouvy uzavřené s žalovanou poskytlo této bezhotovostně 30 000 Kč, jak je shora uvedeno. Žalovaná v dané souvislosti ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, jak je shora uvedeno.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak velmi obecně argumentoval tím, že se Zaplo schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývalo, tedy postupovalo v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž nicméně nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se Zaplo jako právní předchůdce žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalované nezabývalo, resp. tuto skutečnost žalobce nijak nedoložil, a tedy že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23. 5. 2012).9. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 30 000 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musela být žalovaný vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru).10. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 785 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 2 400 Kč (3 x 700 + 3 x 100). Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 4 185 Kč (1 785 + 2 400). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 30 000 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 5 684 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně 10 195,19 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 40 195,19 Kč tak představuje úspěch žalobce 75 %, úspěch žalované 25 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 50 % svých nákladů, z částky 4 185 Kč tedy ve výši 2 093 Kč. Doplnění žaloby soud neshledává účelně vykonaným úkonem, když žalobci ničeho nebránilo, aby otázku zkoumání úvě