8 C 249/2025-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 15 709,82 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 22. 8. 2021 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím kontroly registrů a databází, zejména registru NRKI a výpočtem disponibilního příjmu klienta a zjištěním jeho kreditního skóre. Při tomto zjišťování žalobce použil specializované ekonomické a matematické modely, k čemuž upozornil, že tyto jsou dle judikatury přípustnou metodou. Žalovaný si s žalobcem sjednal úvěrový rámec 50 000 Kč, které se zavázal splácet ve výši 4 % dlužné částky měsíčně. Celkem žalovaný v opakovaných čerpáních celkem načerpal 55 798 Kč, splatil v dané souvislosti 50 507,74 Kč, které byly započítávány na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaný předmětnou úvěrovou smlouvu vypověděl ke dni 28. 11. 2024, dlužná částka k tomuto datu odpovídá částce žalované. Žalovaný dluh neuhradil i přes upomínání ze strany žalobce. V doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2025 žalobce zevrubně zopakoval svou argumentaci ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když především s odkazem na četnou judikaturu vyzdvihl, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel a dále přípustnost a efektivnost užití matematických a obdobných modelů při zkoumání úvěruschopnosti.2. Žalobce i žalovaný se z jednání soudu omluvili, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, soudu byl pouze den před jednáním doručen email bez zaručeného elektronického podpisu, kde bylo uvedeno, že žalovaný má jednat s žalobcem ohledně zaplacení pohledávky.3. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 22. 8. 2021 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije u rodičů, má jednu vyživovací povinnost, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 30 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil úvěrové podmínky sjednané jako její součást. Z listiny označené jako „Karta klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč a výdaje domácnosti pak 2 000 Kč, žalovaný má jedno dítě. V listině označené jako „, Anonymizováno, “ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když dále uvádí konkrétní údaje o žalovaném s tím, že jeho příjem činí 30 000 Kč, životní minimum 5 970 Kč, jiné splátky úvěrů 10 539 Kč, výše splátky předmětného úvěru pak 2 000 Kč. Žalovanému, resp. v jeho domácnosti při započítání životního minima jejích členů, tak zbývá dostatek na úhradu předmětného úvěru. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 55 798 Kč a uhradil zpět 50 507,74 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 20.10.2022, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána. Dále žalobce doložil dvě nedatované výpovědi smlouvy, které mu adresoval žalovaný. V předžalobní výzvě ze dne 20. 6. 2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 55 798 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil celkem 50 507,74 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu shora uvedenou.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku úvěrovou smlouvu shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených listin vyplývá, že ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, vyživuje jedno dítě a jeho příjem činí 30 000 Kč měsíčně, další příjem domácnosti je pak 30 000 Kč. Je zřejmé, že z holého údaje o příjmu žalovaného (otázka příjmů domácnosti je rozporuplná, když není zřejmé, kdo má tuto domácnost žalovaného představovat, jaké jsou jeho či její poměry a z jakého důvodu či v jakém rozsahu by měly být zohledňovány v poměrech žalovaného), resp. z těchto kusých a nijak neosvědčených údajů rozhodně nelze uzavřít ani velmi hrubý závěr o poměrech žalovaného a tedy také o jeho schopnosti splácet úvěr. Žalobce nedoložil, že by příjem žalovaného jakkoliv ověřoval. I pokud by soud vycházel z deklarovaného příjmu, tak při absenci znalosti výdajů nelze dostatečného závěru o poměrech žalovaného dosáhnout, protože daný příjem, byť poměrně solidní, není v takové výši, že by nebylo poměrně snadno představitelné, že je tento měsíčně zcela spotřebován (ceny holého nájmu se běžně pohybují kolem 10 – 15 000 Kč apod.). V daném případě navíc žalobce zjistil jediný výdaj žalovaného, a to splácení dalších stávajících úvěrů ve výši 10 539 Kč měsíčně, tedy ve výši více než jedné třetiny příjmů. Již tyto okolnosti z žalovaného činily výrazně rizikového klienta a umocňovaly povinnost žalobce zkoumat jeho konkrétní poměry. Pokud měl žalovaný dle žalobce deklarovat celkové měsíční výdaje domácnosti ve výši 2 000 Kč, tak předně není zřejmé, z jakého zdroje žalobce čerpá, ale daná skutečnost by rizikovost a nedůvěryhodnost žalovaného jen dále prohlubovala. Nejen, že takové výdaje nejsou vůbec pro dvě a více osob reálné, ale jsou i v přímém rozporu se zjištěním, že jen na úvěrech žalovaný splácí více než pětinásobnou částku.7. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovali zcela, a to zvláště za situace, kdy se údaje sdělené spotřebitelem jeví jako nevěrohodné, stejně jako v tomto případě. Žalobci např. ničeho nebránilo učinit ono minimum a vyžádat si od žalovaného výpisy z bankovního účtu za období několika měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, když tyto by poskytly poměrně věrohodný obrázek o bilanci příjmů a výdajů žalovaného. Spolehnout se pouze na matematický model spočívající v uvedení životního minima, z nějž ovšem většina obyvatel reálně nevyži