28 C 63/2026-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).2. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 876,21 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Nárok uplatnila z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Ta nejdříve prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr pomocí pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, ověřila platební morálku žalovaného, a to zejména lustrací v Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí, využila rovněž interní databáze, a po vyhodnocení všech dostupných informací nezjistila žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly neschopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Celková finanční situace žalovaného byla komplexně analyzována a při uzavření smlouvy neexistovaly důvodné pochybnosti o jeho úvěruschopnosti. Popsaným postupem byl naplněn požadavek odborné péče podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému kontokorentní úvěr , Anonymizováno, k běžnému účtu s povoleným úvěrovým limitem, který mohl žalovaný opakovaně čerpat až do sjednané výše. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách a hradit sjednané úroky a poplatky. Úvěr byl úročen smluvním úrokem a byl zatížen rovněž poplatky souvisejícími s jeho vedením a porušením smluvních povinností. Žalovaný úvěr čerpal, avšak své povinnosti ze smlouvy dlouhodobě neplnil řádně a včas, dostával se do prodlení se splácením a ani po předchozích výzvách své závazky neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásil veškeré pohledávky z úvěrového vztahu za okamžitě splatné ke dni 14. 5. 2025. Ke dni 23. 9. 2025 činil podle žaloby celkový dluh žalovaného částku 16 876,21 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 12 778,99 Kč, poplatků ve výši 3 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 597,22 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 12 778,99 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 16 278,99 Kč od téhož dne do zaplacení. Uvedená pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 9. 2025, s účinky ke stejnému dni. Žalovaný dluh ani po postoupení pohledávky neuhradil, a proto se žalobkyně domáhala jeho zaplacení soudní cestou.3. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 2. 4. 2026 v 10:35 hod. Žalovanému bylo dne 19. 3. 2026 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.5. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobkyně poté, co znovu zopakoval, že žalobkyně nejen žalobními tvrzeními, ale také předloženými listinami osvědčila řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného i to, že k uzavření smlouvy přistoupila teprve na základě zjištění, že žalovaný je plně schopen povinnosti z úvěrové smlouvy vyplývající řádně plnit, navrhl, aby soud žalobě vyhověl rozsudkem pro zmeškání a žalovaného zavázal k plné náhradě nákladů řízení.6. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).7. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 19. 3. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavírá, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.8. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.9. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.10. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného pokládají za nesporná, vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným jako se spotřebitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, která po formální stránce splňuje náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v rozsahu požadovaném zákonem, a jelikož z výsledku posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut a čerpán v dohodnuté výši. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu zvýšenou o smluvní poplatek a úrok sjednaný ve smlouvě, jakož i o úroky z prodlení, případně další platby v rozsahu a výši stanovené ve smlouvě a v souladu s právní úpravou. Výše sjednaného smluvního úroku v poměru k poskytnuté jistině, době splácení a obvyklým úrokovým sazbám u spotřebitelských úvěrů na bankovním trhu s rizikovým splácením není excesivní a nepředstavuje zjevný rozpor s dobrými mravy, stejně tak výše uplatňovaného úroku z prodlení nepřekračuje zákonné limity.11. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouva o spotřebitelském úvěru není z tohoto důvodu neplatná. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrové smlouvy nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.12. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozh