45 C 303/2025-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.7.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 40 950 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21.5.2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se souhrnným poplatkem za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek ve výši 20 450 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 758 Kč. Žalovaný na úvěr vrátil 4 500 Kč. Pro případ prodlení s plněním bylo smluvními stranami dohodnuto, že se zbylý dluh včetně příslušenství stane v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky splatným. Žalovaný splácel nepravidelně. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od doby předepsané splatností smlouvy, kdy nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určila na 15.7.2023, datum prodlení ke dni 16.7.2023. K posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že kontrolovala žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v systému společnosti , právnická osoba, , nahlédla do insolvenčního rejstříku, zaměstnání kontrolovala telefonicky, prověřila platební historii žalovaného u žalobkyně, vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů žalovaným, předložených dokumentů a dle lokality žalovaného.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21.5.2022 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 20 450 Kč, celková dlužná částka tedy činila 45 450 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 757,50 Kč. Částka 25 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva obsahuje podpisy obou smluvních stran.5. Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21.5.2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli úvěru, základních vlastnostech úvěru a nákladech spojených s úvěrem.6. Z Evidenční karty klienta ze dne 21.5.2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč, uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, má vysokoškolské vzdělání, nevlastní nemovitosti ani automobil, je zaměstnán na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, jako reprezentant firmy, jeho čistý měsíční příjem činí 101 592 Kč, výdaje uvedl na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum 4 750 Kč, nemá hypotéku ani úvěr s balónovou splátkou, disponibilní zůstatek měl činit 91 970 Kč. Zaměstnání nebylo ověřeno.7. Z Informace o smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni vrátil na úvěr ze smlouvy , hodnota, částku v celkové výši 4 500 Kč.8. Z Předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 40 950 Kč.9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému dne 21.5.2022 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 25 000 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů zaznamenaných v evidenční kartě klienta, přičemž sdělené údaje nijak neověřovala. Žalovaný vrátil žalobkyni částku v celkové výši 4 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.17. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu absolutně neplatnou.18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 21.5.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o úvěr (evidenční kartě klienta), ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze evidenční kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázala ani tvrzené lustrace v registrech/rejstřících. Žalobkyně učinila nedostatečná zjištění, proto ani nemohla učinit odpovídající kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpověd