Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 31.12.2025 doplněnou podáním ze dne 8.6.2026, domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 055 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tvrzením, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru dne 11.12.2023, podle které téhož dne poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný byl povinen splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období nejpozději k 10. dni v měsíci. Jistinu mohl splatit zcela nebo z části kdykoli během trvání smlouvy. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na kterých si žalovaný nejprve zvolil výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Dále žalovaný uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu, odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. Pro ověření totožnosti byl žalovaný povinen doložit doklad totožnosti. Po ověření totožnosti a úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh smlouvy, který odsouhlasil odesláním SMS verifikačního kódu , Anonymizováno, , a který mu byl přidělen na základě žádosti o úvěr. Smlouva o úvěru dostala číslo , hodnota, . Žalovaný se dostal do prodlení, kdy dlužnou částku 9 800 Kč neuhradil ani po opakovaných upomínkách. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem, tak k ověření úvěruschopnosti žalovaný poskytl původnímu věřiteli výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní pásky za dva měsíce a současně byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, k jejichž lustru dal žalovaný původnímu věřiteli souhlas. Dále byla úvěruschopnost ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Klient prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné databázi dlužníků, či pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů. Žalovaný doložil příjem z titulu zaměstnání, kterým je zaměstnavatel , právnická osoba, ., a to minimálně ve výši 34 062 Kč a dále tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od září do listopadu 2023. Žalobkyně nedisponuje listinou prokazující, že právě žalovaný zaslal ze svého telefonního čísla verifikační SMS sloužící k podpisu úvěrové smlouvy. Na daný úvěr neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela nečinný.3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků – omluvené žalobkyně a neomluveného žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), vycházeje z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Původní věřitel vyhotovil listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Do této listiny uvedl sebe jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného. K žalovanému uvedl jeho identifikační údaje jako rodné číslo, číslo bankovního účtu, e-mail a kontaktní telefon. Listina hovořila o tom, že žalovanému bude poskytnuta částka do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje částku vrátit s úroky. Prostředky měly být poskytnuty 11.12.2023 a doba trvání zde byla do úplného zaplacení jistiny žalovaným. Úrok byl dohodnut na 40 % měsíčně. Úvěrovaný měl splácet každý měsíc k 10. dni úrok přirostlý na uplynulé období. Jistinu mohl splatit kdykoli zcela nebo zčásti. Na listině chybí podpis původního věřitele i žalovaného. Byla pouze v posledním odstavci listiny uvedena možnost podepsat pomocí verifikačního SMS kódu , Anonymizováno, . Žalovanému byla nakonec poskytnuta částka 7 000 Kč.5. Shodné informace obsahovala listina označená jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.6. Z nedatované, nepodepsané listiny označené jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, vyplývají údaje týkající se žalovaného, tedy krom osobních údajů i číslo občanského průkazu, rodinný stav svobodný, počet členů domácnosti 2–s příjmem 2 osoby, bydlení nájemní. Žalovaný měl úplné středoškolské vzdělání, zaměstnán u , právnická osoba, . s příjmem 34 062 Kč a výdaji ve výši 8 500 Kč, bez insolvenčního a exekučního zatížení.7. Částka 7 000 Kč byla připsána na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , což bylo zjištěno z přípisu , právnická osoba, . a Potvrzením o platbě od , právnická osoba, . Operace proběhla dne 11.12.2023.8. Původní věřitel oznámil přípisem ze dne 11.4.2024 žalovanému zesplatnění úvěru a požadoval k uhrazení částku 22 104,26 Kč.9. Za období září 2023 až listopad 2023 vyplynulo z výpisů z bankovního účtu, že žalovaný prováděl běžné bezhotovostní nákupy kartou potravin, oblečení, drogerie, pohonných hmot, v restauracích. Dále vybíral hotovost z bankomatů. Mzda mu byla připisována na účet vždy kolem 4. dne v měsíci v částce ve výši cca 36 000 Kč čistého.10. Žalovaný předložil pro prokázání své totožnosti občanský průkaz č. , hodnota, .11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s odkazem na seznam postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla převedena z původního věřitele na společnost , právnická osoba, . a dále pak ze smlouvy o postoupení pohledávek s odkazem na seznam postupovaných pohledávek ze dne 10.6.2025 vyplynulo, že pohledávka byla převedena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.12. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem.13. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu přípisem právní zástupkyní žalobkyně ze dne 20.7.2025, podaným k poštovní přepravě dne 23.7.2025.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:15. Původní věřitel vyhotovil listinu označenou jako Smlouva o úvěru, ve které identifikoval sebe jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného a popsal rovněž parametry úvěru. Původní věřitel měl k dispozici občanský průkaz žalovaného. Žalovanému měla být poskytnuta částka do úvěrového limitu 30 000 Kč, nakonec bylo žalovanému na jeho účet u , právnická osoba, . odesláno 7 000 Kč. Tato částka byla na účet žalovaného prokazatelně připsána. Žalovaný pracoval u společnosti , právnická osoba, . s příjmem cca ve výši 35 tis. měsíčně čistého. Žalovaný původnímu věřiteli poskytnutou částku nevrátil, resp. nesplácel, proto mu původní věřitel zaslal listinu označenou jako zesplatnění úvěru a žádal uhradit celkem částku 22 104,26 Kč. Původní věřitel pohledávku postupně převedl přes společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dosud ničeho neuhradil ani přes urgenci zástupkyně žalobkyně.16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.21. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Soud se zabýval předně tím, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy přistoupil k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tímto účelem soud poučil žalobkyni ve fázi písemné přípravy o její povinnosti tvrdit a prokázat, jakým způsobem a jaké byly získány informace o schopnosti žalované úvěr splácet, a vyzval ji k doplnění náležitých tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (v podrobnostech viz usnesení č. l. 16). Žalobkyně reagovala podáním ze dne 8.6.2026, v němž soudu vysvětlila proces posuzování bonity klienta původním věřitelem. Původní věřitel dle názoru žalobkyně splnil svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, konkrétně pak výpisy z účtu za období od září 2023 do listopadu 2023. V ostatním zůstala tvrzení informacemi nijak nepodloženými a sdělenými toliko snad žalovaným. Pokud jde o příjem, tento byl doložen výpisy z účtu žalovaného za období od září do listopadu roku 2023. Soud neměl k dispozici žádnou další listinu, kterou by bylo lze poměry žalovaného sdělené původnímu věřiteli ověřit.25. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).26. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.27. Jde-li o povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, věřiteli by tak měl činit s vynaložením odborné péče. Odbornou péči lze přitom vyložit jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti [viz § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele]. Zdrojem informací ohledně schopnosti dlužníka splácet úvěr bude zpravidla samotný spotřebitel. Věřitel se však nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat rozpočet spotřebitele, a to jak příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).28. K výkladu shora citovaného ustanovení se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018, kde dospěl k závěru, že aby věřitel dostál požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, nemůže se spokojit pouze s jeho nedoloženým prohlášením. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, a tyto porovnat se zjištěnými informacemi o příjmech a výdajích dlužníka.29. K výkladu uvedeného ustanovení se rovněž vyjádřil Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (popřípadě si je nechá od žadatele doložit). Poukázal přitom i na interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.30. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Závažnost zásahu do rozpočtu žadatele o úvěr lze zjistit až při zkoumání jeho příjmů a výdajů. Neplatnost v důsledku neprovedení kontroly úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče není zhojena ani skutečností, že žalovaná nějakou dobu splátky hradila a teprve následně se dostal do prodlení. Naopak tato povinnost má jednoznačně preventivní povahu a sankce tak nastupuje bez ohledu na případné částečné úhrady ze strany žalovaného. O absolutní neplatnost se dle soudu jedná i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož, jak bylo uvedeno shora, ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, soud musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., dostupný na http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs). Zákonodárce na to ostatně reagoval novelizací zákona č. 257/2016 Sb. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. (viz § 87 odst. 1 věta druhá aktuálního znění zák. č. 257/2016 Sb.).31. Z tvrzení a listin žalobkyní předložených nemá soud za prokázané, že by původní věřitel s odbornou péčí ověřoval úvěruschopnost žalovaného, když tvrzení nabídnuté žalovaným nepodrobil jakémukoli kritickému zkoumání. Původní věřitel zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalovaného, který je uvedl v toliko odhadované výši, tedy nikoli doložené např. nájemní smlouvou či smlouvami s dodavateli energií. Čili měsíční výdaje nejsou jakkoli blíže specifikovány, natož doloženy. Kontext situace, kdy žalovaný, ve snaze získat úvěr u nebankovního poskytovatele lichevních úvěrů (tj. že není schopen dosáhnout úvěru u bankovní instituce za pro něj znatelně výhodnějších podmínek), představuje jen další skutečnost vyvolávající zvýšenou potřebu obezřetnosti stran správnosti a úplnosti žalovaným uváděných údajů. Žalobkyně nepředložila jakékoli listiny, z nichž původní věřitel vycházel při posuzování bonity žalovaného, krom výpisu z účtu za konstatované období. Dle názoru soudu lze očekávat, že si věřitel předložené dokumenty, a to zejména v takto pochybných případech, ponechá v kopii pro případ budoucího zpochybnění. Žalobkyně dále neprokázala, že by původní věřitel lustroval obvyklé rejstříky, např. insolvenční rejstřík či centrální evidenci exekucí, SOLUS, NRKI apod. Pokud jde o výpis z účtu, tak tento lze použít jako podklad pro zjištění poměrů žadatele o úvěr podle názoru soudu toliko v případě, kdy lze jednoznačně dovodit pravidelné opětující se výdaje v měsíci a jejich účet a současně příjmy s týmiž parametry. V opačném případě se jedná o důkaz prokazující toliko dílčí poměry žadatele o úvěr a nikoli poměry komplexní, jako podklad pro řádné přezkoumání schopnosti žadatele úvěr v budoucnu splatit.32. Pokud by soud nezkoumal posouzení úvěruschopnosti ex offo, osoby poskytující spotřebitelský úvěr by těžily ze své vlastní nepoctivosti, pokud by neposuzovaly úvěruschopnost svých klientů a spoléhaly se na to, že klienti uvedený nedostatek namítat nebudou. Primárně to byl tedy původní věřitel, kdo pochybil, když nesplnil povinnost uloženou mu § 86 z. s. ú. Nedostatek odborné péče přitom nikterak nezmírňuje ani případné uvedení nepravdivých informací žalovanou či snad podpis žalované stvrzující správnost poskytnutých informací a odbornost vyvinutou původním věřitelem. Je totiž zjevné, že žalovaná měla zájem na kladném výsledku posouzení své úvěruschopnosti, aby dosáhla uzavření smlouvy. Soud proto nebyl s to objektivně zhodnotit, jakým způsobem původní věřitel úvěruschopnost zkoumal.33. Současně nelze podmiňovat povinnost úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného poctivým chováním úvěrovaného. V opačném případě, pokud by úvěrovaný v rámci ověřování úvěruschopnosti postupoval nepoctivě, zbavil by se úvěrující jednak povinnosti vynaložit na posouzení úvěruschopnosti odbornou péči, jednak negativních následků nesplnění takové povinnosti. Takový výklad je však zjevně v rozporu se smyslem a účelem dotčené právní normy. Bezpochyby účelem (jedním z účelů) požadavku vynaložení odborné péče je právě to, aby úvěrující, panují-li důvodné pochybnosti ohledně správnosti úvěrovaným nabízených údajů, tyto údaje podrobil kritickému zkoumání a nespokojil se pouze s ústně sdělenými údaji. Ohledně osob, jež se obracejí na nebankovní poskytovatele půjček a jsou ochotni přijmout extrémně nevýhodné až lichevní smluvní podmínky, jež je nutí vrátit v krátkém časovém horizontu dvojnásobek zapůjčené částky, lze totiž přijmou apriorní závěr, že se nenacházejí ve zdravé, nebo alespoň standardní, finanční situaci, a že mají tendenci neuvádět pravdivé a úplné údaje, když příjmovou stránku nadhodnocují, výdajovou stránku naopak podhodnocují tak, aby dosáhly požadovaného kladného rozdílu k placení splátek. Konečně pak, případný následný trestněprávní postih nepoctivého jednání úvěrovaného nevylučuje povinnost danou úvěrujícímu v § 86 z. s. ú.34. V daném případě bylo rovněž prokázáno, že smlouva nenese podpisy účastníků – smluvních stran, když u jména jednatelky původního věřitele není podpis ani razítko a u jména žalovaného rovněž není podpis ani způsob odsouhlasení obsahu listiny. Je zde pouze uvedeno v posledním odstavci listiny, že podpisem se rozumí rovněž potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem. Fakt, že tento způsob odsouhlasení obsahu smlouvy zde proběhl, prokazován není.35. Soud dospěl k závěru, který se žalobkyni přes výzvu a poučení nepodařilo nikterak zvrátit, že původní věřitel s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy neověřil, čímž nedostál požadavku § 86 z. s. ú.36. Soud proto posoudil právní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou jako vztah bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., konkrétně jako plnění bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), kdy ochuzený (původní věřitel) přenechal obohacenému (žalovanému) bez právního důvodu částku 7 000 Kč, na kterou nebylo vráceno ničeho. Žalobkyně má tudíž v souladu s § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co původní věřitel plnil. Pohledávka z bezdůvodného obohacení byla postoupena původním věřitelem platně žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.) a je nerozhodné, že pohledávka případně náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení.37. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku.38. Jelikož soud věc posuzoval dle zásad bezdůvodného obohacení, bylo namístě žalobu ve zbývajícím rozsahu stran požadovaného plnění ze Smlouvy nad rámec shora přiznaného zamítnout, když s ohledem na neplatnost Smlouvy nevzniklo původnímu věřiteli, resp. žalobkyni případně právo na smluvní poplatky, poplatek za pojištění, smluvní úrok a rovněž úrok z prodlení.39. Pokud jde o příslušenství v podobě úroku z prodlení soud uvádí, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, je na soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek téhož soudu ze dne 20.9.2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají. Prodlení žalovaného tak může nastat až uplynutím lhůty, kterou soud v rozsudku o věci samé stanoví, neboť době rozhodnutí lhůta ještě nepočala běžet, natož aby marně uplynula, tedy žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení „zatím“ nevzniklo.40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve shodě s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela převážně úspěšnému žalovanému v poměrné výši. Jelikož mu však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.41. Lhůtu k plnění byla stanovena jako zákonná ve shodě s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.