8 C 295/2025-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 25 418,18 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 18. 10. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelskému úvěru. Žalovaný na základě smlouvy obdržel bezhotovostně dne 18. 10. 2024 částku 11 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a dále zaplatit smluvní úrok 1,99 % denně z vyplacené tranše a 0,983 % z vyplacené jistiny. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny 11 500 Kč, dlužného úroku ve výši 13 918,18 Kč a dlužného poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč. Žalobce se před poskytnutím úvěru zabýval úvěruschopností žalovaného. Tohoto lustroval v příslušných registrech, zjistil od něj potřebné informace – počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy. Informace poskytnuté žalovaným pak dále ověřil, posouzení provedl dle metodiky ČNB a nahlédl do veřejně dostupných databází. Žalobce též ověřil příjem žalovaného, který zjistil ve výši 253 365 Kč čistého měsíčně, když tento umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Dále žalobce podrobně popsal proces uzavření smlouvy, která byla uzavřena elektronicky. Žalovaná částka dále sestává z dlužné jistiny ve výši 11 500 Kč, dlužného poplatku za vyplacení ve výši 228,85 Kč a smluvního úroku ve výši 13 503,21 Kč. Žalovaná částka dále sestává ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje za 90 dnů od 18. 11. 2024 do 16. 2. 2025 ve výši 186,12 Kč.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . vyplynulo, že v této jsou zaznamenány údaje o žalovaném s tím, že tento má výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, výdaje na půjčky ve výši 0 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 500 Kč. Ověřený čistý měsíční příjem činí 253 365 Kč měsíčně, sám žalovaný uvedl čistý příjem 90 000 Kč měsíčně. Žalovaný žije v domácnosti s jednou další osobou. Dále žalobce předložil kopii občanského průkazu žalovaného. Z prohlášení žalobce označeného jako Identifikované příjmy vyplynulo, že žalobce se zabýval příjmovými transakcemi žalovaného s tím, že tyto ověřil za období od 18. 10. 2023 do 17. 10. 2024. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalobce na účet žalovaného převedl 11 500 Kč. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dále také žalobce doložil upomínku adresovanou žalovanému bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobce předložil soubor listin nepodepsaných žalovaným, a sice smlouvu o úvěru ze dne 18. 10. 2024, jejímž předmětem byl revolvingový úvěr do výše 80 000 Kč, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace o úvěru a obchodní podmínky. K těmto je připojen certifikát o elektronickém podpisu. Žalobce rovněž doložil listinu nazvanou: „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, kde žalobce zaznamenal své interní mechanismy při dané činnosti.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného 11 500 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy, jak je shora uvedeno. Žalobce disponuje listinami shora specifikovanými, odeslal žalovanému předžalobní upomínku.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce nedoložil jedinou objektivní listinu či jiný důkaz o majetkových poměrech žalovaného či provedených šetřeních, jediným důkazem je jednostranně vyhotovený záznam žalobce a není zřejmé, že zde uvedené skutečnosti uvedl skutečně žalovaný. Tato listina navíc deklaruje zcela nepravděpodobní nadstandardní příjmy žalovaného ve výši přesahující čtvrt milionu Kč. Je pak zcela absurdní, aby si žalovaný s příjmem takového výše (a deklarovanými výdaji ve výši 10 000 Kč měl potřebu brát jakoukoliv půjčku, nadto půjčku nebankovní za značně nevýhodných podmínek. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce jakkoliv zjistil výdaje žalovaného a původ jeho nestandardních příjmů, ač měl mít k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného. Nepravděpodobnost příjmů a absence šetření výdajů pak soud vede k závěru, že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP, neboť úvěruschopnost nebyla zkoumána dostatečně. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).6. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 11 500 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh