8 C 297/2025-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 11 196 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 11 196 Kč za dobu od 8. 8. 2024 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že dne 15. 7. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě, konkrétně pak prostřednictvím formuláře na webu žalobce, což žalobce dále zevrubně popsal. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel od žalobce dne 15. 7. 2023 částku 9 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 2 925 Kč do 7. 8. 2024. Žalovaný tak řádně neučinil, žalobci tedy vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a dále dle smlouvy rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 9 000 Kč, a to za dobu od 8. 8. 2024 do 18. 8. 2025 ve výši 3 375 Kč. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, přičemž žalovaný je dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou zákonnou povinnost, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Náklady na uplatnění představují poplatky ve výši 2 500 Kč. Náklady na uplatněné a smluvní pokuta byly umořeny úhradami žalovaného, které v dané souvislosti provedl ve výši 6 604 Kč. Žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby marně vyzván k úhradě dluhu, na nějž ničeho neuhradil.2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že tento dne 15. 7. 2023 odeslal částku 9 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Z tohoto účtu obdržel v předchozí den 1 Kč s uvedením jména a příjmení žalovaného. Dále žalobce předložil Smlouvu o zápůjčce, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce a žalovaný a kde je vymezen již shora specifikovaný závazek a Všeobecné obchodní podmínky, obě s uvedeném PIN kódu místo podpisu žalovaného. Dále žalobce předložil celkem čtyři upomínky bez dokladu odeslání žalovanému. Posledním důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 24. 4. 2025 adresovaná žalovanému, jež byla dle podacího lístku žalovanému odeslána stejného dne.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal dne 15. 7. 2023 na bankovní účet žalovaného 9 000 Kč na základě smlouvy uzavřené elektronicky mezi stranami sporu. Žalovaný v dané souvislosti uhradil žalobci 6 604 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, jak je shora uvedeno.5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, k čemuž nicméně nedoložil žádné důkazy. Soudu tak nezbylo nic jiného než přijmout závěr, že se žalobce zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost nijak nedoložil, a že tedy předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).7. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 9 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 6 604 Kč na výsledných 2 396 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).8. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy byl žalovaný ve věci většinově úspěšný, nicméně žádné náklady řízení neuplatnil a žádné náklady na jeho straně z proběhlého řízení ani nevyplývají.