8 C 308/2025-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 11 416,97 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 3. 4. 2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelskému úvěru. Žalovaný na základě smlouvy obdržel bezhotovostně dne 3. 4. 2024 částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit a dále zaplatit smluvní úrok 1,99 % denně z vyplacené tranše a 1,02 % z vyplacené jistiny a poplatek 165 Kč za službu „Presto“. Žalovaný na předmětný závazek uhradil 66,88 Kč. Žalobce se před poskytnutím úvěru zabýval úvěruschopností žalovaného. Tohoto lustroval v příslušných registrech, zjistil od něj potřebné informace – počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje a příjmy. Informace poskytnuté žalovaným pak dále ověřil, posouzení provedl dle metodiky ČNB. Žalobce zjistil příjem žalovaného ve výši 51 683 Kč. Dále žalobce podrobně popsal proces uzavření smlouvy, která byla uzavřena elektronicky. Žalovaná částka dále sestává z dlužné jistiny ve výši 7 933,10 Kč, dlužného poplatku za vyplacení ve výši 128,17 Kč, smluvního úroku ve výši 3 222,50 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 133,20 Kč.2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se k jednání soudu, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . vyplynulo, že v této jsou zaznamenány údaje o žalovaném s tím, že tento má výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 10 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Ověřený čistý měsíční příjem činí 51 683 Kč, sám žalovaný uvedl čistý příjem 42 000 Kč měsíčně. Žalovaný žije v domácnosti s jednou osobou, tato má také příjem. Z prohlášení žalobce označeného jako Identifikované příjmy vyplynulo, že žalobce se zabýval příjmovými transakcemi žalovaného s tím, že ověřil, že jeho příjmy činí 51 683 Kč. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že žalobce na účet žalovaného převedl 8 000 Kč. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým podacím lístkem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Dále žalobce předložil smlouvu o úvěru ze dne 3. 4. 2024 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem byl revolvingový úvěr až do výše 80 000 Kč, k této je připojen certifikát o elektronickém podpisu. Žalobce rovněž doložil listinu nazvanou: „, hodnota, “, kde zaznamenal své interní mechanismy při dané činnosti.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného 8 000 Kč, jak je shora uvedeno na základě smlouvy mezi účastníky uzavřené. Žalovaný uhradil v dané souvislosti 66,88 Kč. Žalobce disponuje listinami shora specifikovanými, odeslal žalovanému předžalobní upomínku.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tedy postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP, čemuž soud nepřisvědčil. Žalobce nedoložil jedinou objektivní listinu či jiný důkaz o majetkových poměrech žalovaného či provedených šetřeních, jediným důkazem je jednostranně vyhotovený záznam žalobce a není zřejmé, že zde uvedené skutečnosti uvedl žalovaný nebo jakým konkrétním způsobem byly zjištěny a ověřeny. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že předmětný úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 zákona o SP. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být poučen dle § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit v ohledu zkoumání úvěruschopnosti tvrzení a důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ze dne 23.5.2012).6. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 8 000 Kč ponížených o dosavadní úhrady na výsledných 7 933,12 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když si existence dluhu musel být vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí za