8 C 7/2026-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 27 718,25 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , registrační číslo: , tel. číslo, , se sídlem v , adresa, , podnikající v České republice svým odštěpným závodem , právnická osoba, , IČO: , IČO, (vystupující jako , jméno FO, , Anonymizováno, “), uzavřel s žalovanou dne 17. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaná čerpala revolvingový úvěr až do výše 40 000 Kč. Své povinnost úvěr měsíčně splácet spolu se sjednaným úrokem počínaje dnem 17. 1. 2023 žalovaná řádně neplnila, žalobce, jemuž byla smlouva postoupena, úvěr zesplatnil ke dni 30. 11. 2024. K tomuto dni dluh odpovídá žalované částce.2. V podání ze dne 19. 2. 2026 žalobce doplnil skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru. Žalobce předně upozornil, že žalovaná po dobu zhruba dvou let úvěr řádně splácela, , právnická osoba, zjistil její příjem ze zaměstnání ve výši 34 351 Kč. Dále byla žalovaná lustrována v interní databázi poskytovatele, v insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. , právnická osoba, dále zohlednil náklady na bydlení žalované, které dle statistických dat stanovil na 8 506 Kč oproti částce 6 083 Kč, kterou uváděla žalovaná a dále dle provedených zjištění stanovil splátky úvěrů žalované včetně úvěru předmětného na 11 608 Kč. Po odečtení zmíněných výdajů od zjištěných příjmů žalované vycházelo, že žalované stále zbývalo 14 237 Kč měsíčně, což bylo shledáno jako dostatečná rezerva, zvláště když u žalované nebyly zjištěny žádné mimořádné výdaje či srážky ze mzdy.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ač řádně a včas předvolána se k jednání soudu nedostavila, soud tedy dle s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce byl při jednání poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nechť doplní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované s výstrahou neúspěchu ve věci. Žalobce již ničeho nedoplnil, závěrem navrhl žalobě vyhovět s odkazem na svá dosavadní vyjádření a provedené důkazy, na jejichž základě má dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované za prokázané.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy uzavřené mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 17. 12. 2022 pod č. , hodnota, (a to s uvedením elektronického kódu bez podpisu žalované) vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr na poskytnutí elektro zařízení za 2 676 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v 24 měsíčních splátkách po 143 Kč a dále revolvingový úvěr až do 40 000 Kč. Ve smlouvě je kromě osobních údajů žalované uvedeno, že její čistý měsíční příjem činí 34 351 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, světlo, celkové náklady domácnosti činí 6 083 Kč, splátky úvěrů činí dalších 9 000 Kč. Žalovaná je svobodná, vyživuje jedno dítě, žije v nájmu a má více než 10 let bankovní účet. K revolvingovému úvěru byla sjednána úroková sazba 22,68 % ročně. Součástí smlouvy byl též formulář s informacemi o úvěru a obchodní a pojistné podmínky sjednané jako součást smlouvy, tyto listiny žalobce rovněž doložil. Z výpisu čerpání a splátek ke shora zmíněné úvěrové smlouvě vyplynulo, že žalovaná v době od 30. 12. 2022 do 11. 12. 2024 načerpala celkem 48 843 Kč a ve splátkách uhradila 34 558,35 Kč. Dále žalobce doložil upomínku ze dne 27. 10. 2024 adresovanou žalované, kde je vyzvána k doplacení dlužných splátek z předmětného úvěru s výstrahou odstoupení od dané smlouvy. V dopisu ze dne 30. 11. 2024 bylo žalované žalobcem sděleno, že ke dni 30. 11. 2024 došlo k odstoupení od předmětné úvěrové smlouvy a zesplatnění dluhu. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 7. 2025 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobce žalované ohledně úhrady žalobou uplatněného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle připojeného potvrzení byla tato písemnost žalované dne 24. 7. 2025 odeslána. Žalobce dále doložil listinu označenou jako Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , jméno FO, ! Žalobce v této listině shrnul údaje, které byly o poměrech žalované uvedeny v uzavřené úvěrové smlouvě s tím, že splátky předmětného úvěru činily částku 2 000 Kč měsíčně, přičemž klientce mělo dle jejích poměrů zbývat po odečtení i dalších výdajů celkem 22 743 Kč k pokrytí měsíčních výdajů. Zároveň na těchto listinách uvedl svou argumentaci na podporu možnosti užití statistických modelů pro potřeby zkoumání úvěruschopnosti.5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: , právnická osoba, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 48 843 Kč, žalovaná na základě smlouvy uhradila celkem 34 558,35 Kč. , právnická osoba, měla při uzavírání předmětné smlouvy k dispozici údaje o poměrech žalované, jak jsou shora uvedeny. Právní zástupce žalobce odeslal žalované předžalobní upomínku před podáním žaloby. Pro úplnost soud dodává, že je mu z jeho činnosti a z četných sporů vedených , právnická osoba, či žalobcem, že žalobce je nabyvatelem úvěrového portfolia žalobce, jehož odštěpný závod zanikl 24. 5. 2025.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala a splácela, jak je shora uvedeno. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle § 87 zákona o SP.8. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. S ohledem na absenci dalších důkazů i k výzvě soudu je nutno shledat, že právní předchůdce nedisponoval jediným objektivním důkazem o poměrech žalované. Není zřejmé, kdo a za jakých okolností doplnil údaje o příjmech a výdajích žalované do smlouvy, a i kdyby se jednalo skutečně o žalovanou, tyto nejsou nijak ověřeny. Žalovaná deklarovala sice poměrně solidní příjmy ve výši zhruba 34 000 Kč, nicméně splátky úvěrů měly u žalované dosahovat zhruba třetiny těchto příjmů, což je již samo o sobě výrazně rizikovým faktorem. Deklarované výdaje domácnosti s jedním vyživovaným dítětem v nájemní bydlení ve výši 6 083 Kč měsíčně jsou pak zcela nepravděpodobné, když jen náklady na samotné nájemní bydlení jsou běžně zhruba dvoj a více násobné. Jistě nelze paušálně vyloučit užití statistických modelů a jistě také nelze vždy veškeré majetkové poměry klientů na výdajové a příjmové stránce zmapovat do každého detailu. Nelze však připustit, aby poskytovatelé úvěrů na tyto činnosti zcela rezignovali, zvláště za situace