8 C 92/2026-97 – Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 12 000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dne 18. 8. 2024 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela bezhotovostně 12 000 Kč, kterou nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , která následně pohledávku postoupila žalobci. Žalobce zhodnotil, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované při uzavírání předmětné smlouvy, proto je tato neplatná a žalobce požaduje pouze úhradu poskytnuté jistiny, k níž nedošlo i přes zaslání předžalobní upomínky žalované.2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Žalobce předložil Smlouvu o úvěru (a formulář s informacemi o úvěru) ze dne 18. 8. 2024, kde jsou jako smluvní strany uvedeny společnost , právnická osoba, . a žalovaná, a kde je vymezen již shora specifikovaný závazek, a to s uvedeném PIN kódu místo podpisu žalované. Dalším důkazem pak byla předžalobní výzva ze dne 31. 7. 2025 adresovaná žalované, jež byla dle podacího lístku žalované odeslána před podáním žaloby v této věci. Z potvrzení o platbě ze dne 29. 4. 2024 vyplynulo, že na bankovní účet č. , č. účtu, označený jménem a příjmením žalované společnost , právnická osoba, . odeslala 12 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 11. 2024 vyplynulo, že společnost , právnická osoba, . jako postupitel postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, jako postupníkovi. Ze smlouvy ze stejného dne uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem vyplynulo, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek, mj. i předmětné pohledávky za žalovanou.4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Společnost , právnická osoba, . zaslala dne 29. 4. 2024 na bankovní účet žalované 12 000 Kč. Mezi danými subjekty byla elektronicky uzavřena smlouva o úvěru. Pohledávka za žalovanou, která z daného titulu ničeho neuhradila byla následně postoupena žalobci, jak je shora uvedeno.5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce sám potvrdil, že se jeho právní předchůdce úvěruschopností žalované řádně nezabýval, resp. že nedisponuje v daném ohledu důkazy. Nelze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobce postupoval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Pro tento rozpor se zákonem je na uzavřenou smlouvu třeba nahlížet jako na neplatnou. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 12 000 Kč. Dále soud pro úplnost dodává, že předložený doklad o vyplacení dané částky předchází uzavření smlouvy, a to významně. Není tedy zřejmé, proč by právní předchůdce žalobce vyplácel žalované finanční prostředky na základě smlouvy, která bude uzavřena až za bezmála čtyři měsíce. Jelikož však v dané situaci tedy absentuje právní titul pro poskytnutí daných financí a žalovaná, v řízení zcela pasivní, žádný ani netvrdí, byla by stejně povinna žalobci vydat danou finanční částku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy jí byly finance poskytnuty bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku).7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1997, advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 852 Kč (400 + 1 200 + 252). Pro úplnost soud ohledně kvalifikace dle § 14b tarifu uvádí, že žalobce podal žalobu prakticky totožného znění ve věcech vedených u zdejšího soudu např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, .