Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 935 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 10.11.2025 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy uvedená částka byla zaslána dne 10.11.2025 na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 10.12.2025. Za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil 1 504 Kč. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného celkem 10 935 Kč. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k věci soudu nesdělil.3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.5. Podáním ze dne 16.7.2026 žalobkyně doložila, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že zkoumala bonitu žalovaného, když o řádném posouzení úvěruschopnosti svědčí i skutečnost, že žalovaný částečně hradil žalobkyni na smlouvu, když uhradil částku 1 504 Kč. Žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, splátky jiným společnostem. Žalobkyně také činila dotazy na úvěrové registry SOLUS a NRKI, zjistila, že příjem žalovaného činil 29 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti apod.6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:7. Z Úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 10.11.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč na jeho účet č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla stanovena na 10.12.2025. Součástí smlouvy byl sazebník platný od 4.1.2019.8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 29 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč, splátky jiným společnostem činí 9 000 Kč.9. Z předžalobní výzvy ze dne 10.4.2026 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13.4.2026, jak plyne z poštovního archu.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10.11.2025 uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalovanému zaslán dne 10.11.2025 na účet žalovaného č.ú. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla stanovena na 10.12.2025. Za dobu trvání smlouvy žalovaný uhradil 1 504 Kč. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného celkem 10 935 Kč. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně před uzavřením smlouvy vycházela z příjmů žalovaného ve výši 29 000 Kč s tím, že žalovaný bydlel u rodičů a neměl žádnou vyživovací povinnost. Údaje o případných výdajích žalovaného v celkové výši 9 000 Kč byly dostatečně tvrzeny a doloženy.12. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10.11.2025 uzavřena úvěrová smlouva, podle které poskytla žalobkyně žalovanému prokazatelně částku 10 000 Kč. Soud má za prokázané, jakým konkrétním způsobem žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného, a to jeho příjmy a pravidelné výdaje.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10.11.2025 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit do 10.12.2025. Žalovaný však porušil svou povinnost uhradit úvěr ve lhůtě splatnosti. Soud má za to, že žalobkyně dostatečným způsobem ověřovala zjištěné informace ohledně úvěruschopnosti žalovaného, kdy z důkazů vyplývá, že žalobkyně vycházela jednak z tvrzení žalovaného, jeho příjmů a výdajů a dále sama prováděla lustrace v příslušných registrech. V návaznosti na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně požadovaného příslušenství.15. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 220 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 935 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby, z částky 400 Kč za výzvu k plnění z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé, a z částky 400 Kč za doplnění žaloby (včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 resp. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.