119 C 33/2020-47 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.8.2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 575 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu nároku na úhradu nákladů vynaložených žalobcem na vyšetření zjišťujícím obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení u žalovaného, a to dne 9.3.2020, když k odběru biologického materiálu a vyšetření byl žalovaný vyzván [stát. instituce] v rámci silniční kontroly. Vyšetřeními pak byla prokázána přítomnost [anonymizováno] v krvi žalovaného. Za odběr biologického materiálu vyúčtovalo zdravotnické zařízení ([anonymizována tři slova], [nemocnice], [anonymizováno]) žalobci celkovou částku 1 575,50 Kč, která se skládá z částky 1 500 Kč za rozbor a 57,50 Kč za odběr krve. Dále žalobce vynaložil náklady na dopravu v částce 17 Kč Tyto náklady v celkové částce 1 575 Kč vyúčtoval žalobce žalovanému v souladu s ustanovením § 24 zákona č. 65/2017 Sb. prostřednictvím faktury [číslo] se splatností dne 21.5.2020. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. 2. Ještě před zahájením jednání vzal žalobce prostřednictvím podání ze dne 14.7.2021 co do jistiny nároku v částce 1 575 Kč žalobu zpět, když uvedl, že žalovaný dne 8.7.2021 tuto částku žalobci zaplatil. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v reakci na částečné zpětvzetí žaloby řízení v souladu se shora citovaným ustanovením procesního řádu ve výroku I. rozsudku částečně zastavil. 4. Žalobce se nadále na žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 575 Kč od 22.5.2020 do 8.7.2021 v částce 177,95 Kč. 5. Vzhledem k postoji účastníků soud ve věci rozhodnul dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 6. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 22.5.2020 (tj. den následující po splatnosti faktury) v prodlení s úhradou shora uvedené faktury. Pokud tedy žalobce požaduje úrok z prodlení ode dne 22.5.2020 do 8.7.2021 (tj. do zaplacení), je tento požadavek oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobce důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 10 % ročně). Proto soud žalobě co do jejího zbytku vyhověl. 8. Žalobce měl v řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. plný procesní úspěch, proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, která je tvořena náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby). 9. Přestože je soud ze strany žalobce informován o tom, že žalovaný již předem uhradil žalobkyni část nákladů řízení v rozsahu částky 600 Kč (jak uvedl žalobce v podání ze dne 14.7.2021), nemůže soud tuto skutečnost při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit tak, že by snad přiznal žalobci nárok na nižší náhradu, a to právě o již uhrazenou částku. Pokud totiž žalovaný předem žalobci poskytl plnění na úhradu nákladů řízení, aniž dosud soud při skončení soudního řízení o tomto nároku a jeho výši rozhodnul, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je jeho příjemce povinen vydat (srov. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 10. Nárok na náhradu nákladů řízení totiž vzniká žalobci až okamžikem právní moci rozhodnutí soudu o takové náhradě. Soud proto přiznává žalobci náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč a je věcí samotných účastníků, aby po právní moci výroku soudu o náhradě nákladů řízení vypořádali již předem uhrazené platby takovým způsobem, aby na straně žádného z účastníků nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. 11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Proto soud uložil procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh. 12. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..