132 C 5/2021-34 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedla, že [právnická osoba], a. s. [IČO] uzavřela dne 8. 11. 2017 (dále jen„ pronajímatelka“) se žalovaným nájemní smlouvu k bytu [číslo] na adrese [adresa žalovaného], žalovaný ale pronajatý byt předal pronajímatelce až dne 31. 8. 2018, po tuto dobu žalobkyně dovozuje právo na úhradu náhrady odpovídající výši sjednaného nájemného. Žalovaný se zavázal hradit nájemné ve výši 4 282 Kč měsíčně, avšak za měsíc květen 2018 dluží na nájemném částku ve výši 3 721 Kč, za měsíce červen – srpen 2018 neuhradil za užívání ničeho. Žalovaný na službách za období od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 spotřeboval na službách částku 28 074 Kč, žalovaný ale na služby uhradil jen částku ve výši 12 129 Kč. Žalovaný měl dále hradit paušální částku 38 Kč měsíčně za správu vodoměru SV a správa vodoměru TUV, tuto částku ale v období duben – srpen 2018 rovněž nehradil. Na základě fúze sloučením přešla předmětná pohledávka z pronajímatelky na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Při splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na podkladě listin založených ve spisu. Ze smlouvy o nájmu uzavřené dne 8. 11. 2017, kterou uzavřela pronajímatelka a žalovaný jako nájemce, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017, účastníci se dohodli, že žalovaný bude platit nájemné ve výši 4 282 Kč a dále zálohy na plnění spojené s užíváním bytu. Z protokolu o předání bytu soud zjistil, že k předání bytu zpět pronajímatelce došlo dne 31. 8. 2018. Z evidenčního listu soud zjistil, že poplatek za správu vodoměru SV a vodoměru TUV činil v souhrnu částku 38 Kč měsíčně. Z vyúčtování služeb za rok 2018 se podává, že reálná náhrada za služby k pronajatému bytu za období 1. 1. 2018 – 31. 8. 2018 činila 28 074 Kč, přičemž vyúčtování pronajímatelka zaslala žalovanému dne 25. 4. 2019, jak soud zjistil z přiložené dodejky. Žalovaný v řízení netvrdil, že by na dluh, který je předmětem řízení, cokoli uhradil. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že [právnická osoba], a. s. [IČO] (pronajímatelka) zanikla fúzí sloučením se společností [právnická osoba], [IČO], která má nyní [právnická osoba], a.s., [IČO] (žalobkyně), na kterou přešlo jako na společnost nástupnickou veškeré jmění zanikající společnosti. Z předžalobní výzvy a dodejky soud zjistil, že dne 11. 8. 2021 žalobkyně odeslala výzvu k úhradě dlužné částky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Pronajímatelka se s žalovaným dohodla, že mu v období od 1. 2. 2017 do 31. 12. 2017 přenechá k užívání byt za úplatu ve výši 4 282 Kč, přičemž žalovaný se dále zavázal hradit zálohy na služby a paušální náhradu 38 Kč měsíčně za správu vodoměru SV a správa vodoměru TUV. Žalovaný byt vrátil pronajímatelce až dne 31. 8. 2022, přičemž pronajímatelka žalovanému za období od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018 vyúčtovala služby ve výši 28 074 Kč. Žalovaný uhradil úplatu za užívání v měsíci květen 2018 jen částečně ve výši 561 Kč, dále nehradil ničeho. Paušální náhradu ve výši 38 Kč nehradil žalovaný od dubna 2018 a na zálohách na služby uhradil částku 12 129 Kč. Pronajímatelka dále zanikla fúzí se žalobkyní, přičemž na žalobkyni přešlo veškeré jmění pronajímatelky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný se stal podle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen„ o. z.“), nájemcem bytu a zavázal se platit nájemné a zálohy na služby. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2017 a skončil uplynutím sjednané doby nájmu, když si účastníci výslovně vyloučili prodloužení nájmu při dalším faktickém užívání (§ 2285 o. z.). Po skončení nájmu tak byl žalovaný povinen dle § 2295 o. z. hradit pronajímatelce náhradu ve výši ujednaného nájemného, a to až do 31. 8. 2018, kdy byt pronajímatelce fakticky odevzdal, dále byl povinen uhradit částku dle vyúčtování za služby dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a zavázal žalovaného uhradit dlužnou částku sestávající se z částky 16 567 Kč jakožto náhrady za užívání bytu ve výši ujednaného nájemného za období květen – srpen 2018, z částky 15 945 Kč jako doplatku za služby a dále z částky 190 Kč představující náhradu za správu vodoměru SV a správa vodoměru TUV, jelikož podle § 178 o. z. v důsledku fúze sloučení přešla vymáhaná pohledávka z pronajímatelky na žalobkyni jakožto na nástupnickou společnost. Protože žalovaný dluh nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 045,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 636 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 702 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 210 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 950 Kč ve výši 1 459,50 Kč.