21 C 5/2022-13 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 076 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 27. 1. 2007 [číslo]. Uvedená pohledávka byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 Vedle jistiny dluhu se žalobkyně dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 21 076 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 17 297,28 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř.. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce ze dne 27. 1. 2007 [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 2. 2. 2008 nevrátil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 20 000 Kč, poplatku ve výši 13 920 Kč, představujícího kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky, kdy se žalovaný zavázal tyto částky uhradit v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně žalovanému dohodnutou částku předala hotově v den podpisu smlouvy. Po právní stránce soud s ohledem na § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věc posuzoval dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, a to z důvodu, že smlouva o půjčce byla uzavřena 27. 1. 2007. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně svoje povinnosti z ní vyplývající splnil, poskytl žalovanému jím požadovanou částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal splatit celkem 33 920 Kč, půjčku však řádně nesplácel, a vznikl mu proto dluh na jistině a sjednaném "poplatku". S placením se žalovaný dostal tak, jak tvrdí žalobkyně, do prodlení, žalobkyně má proto podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 296 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 844 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 076 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.