20 C 19/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

Na základě dohody uzavřené mezi žalobcem a žalovaným odebíral žalovaný od žalobce pohonné hmoty do jím v rámci jeho podnikatelské činnosti provozovaných automobilů. Část kupní ceny za odebrané pohonné hmoty však žalovaný žalobci neuhradil. Žalovaný svůj závazek vůči žalobci co do důvodu i výše uznal a zavázal se dluh uhradit ve splátkách (viz uznání dluhu se splátkovým kalendářem z 27.6.2022). Přes opakované urgence však žalovaný žalobci neuhradil na dlužnou částku ničeho a s ohledem na tuto skutečnost je žalobce nucen vymáhat svoji pohledávku soudní cestou. Žalobce doložil doklady, - uznání dluhu se splátkovým kalendářem z 27.6.2022, emailovou korespondencí se žalovaným, předžalobní výzvou ze dne 19.5.2022 a fakturami [číslo] [číslo] [číslo] včetně potvrzení o částečné úhradě. Celková hodnota pohledávky bez příslušenství 74 089,69 Kč. K projednání věci samé tedy není třeba ve smyslu § 115a o. s. ř. nařídit u soudu jednání, jen jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil, aby bylo soudem postupováno podle ustanovení § 115 a o.s.ř., žalovaný se ve věci po doručení návrhu a výzvy dle ustanovení § 115a o.s.ř. nevyjádřil, přičemž současně s výzvou byl upozorněn, že pokud se ve věci ve lhůtě 15 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Platná právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ OZ“) reprobuje uznávanou zásadu, že se nikdo nemá na úkor jiného bezdůvodně obohacovat. Pokud někdo na úkor jiného získá majetkový prospěch způsobem, který právní řád neuznává, jedná se o bezdůvodné obohacení, které spočívá ve faktickém zvětšení majetku, nebo v neexistenci jinak očekávaného snížení majetkového stavu obohaceného. Za takových okolností vzniká mezi obohaceným a ochuzeným závazkový vztah, jehož obsahem je zákonem daná povinnost obohaceného neoprávněně nabytý majetkový prospěch vydat ochuzenému. Konkrétně ustanovení § 2991 odst. 1 OZ uvádí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Uvedená generální klauzule se pak v odst. 2 téhož ustanovení rozpadá do jednotlivých skutkových podstat. Dle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu která odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Výčet skutkových podstat není konečný, neboť je dovozováno, že jde o výčet demonstrativní. Obohacení přitom spočívá v nabytí určité majetkové hodnoty, ať již rozmnožením majetku obohaceného nebo tím, že se majetek obohaceného nesnížil. Soud došel k závěru, že žalobci ve vztahu k žalovanému svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení. Z popsaného skutkového stavu totiž vyplývá, že na straně žalovaného došlo k obohacení, aniž by k tomu byl na straně žalovaného dán spravedlivý důvod. Jak bylo výše uvedeno, mezi žalobcem a žalovaným neexistuje žádný platný právní vztah, na základě kterého by žalobce dodával žalovanému pohonné hmoty, aniž by žalovaný za poskytované služby spočívající v prodeji pohonných hmot řádně neplatil. Nad to žalovanému nesvědčí žádná z výjimek z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení dle § 2992 OZ nebo § 2993 OZ. Není ani pochyb o tom, že k obohacení žalovaného došlo na úkor žalobce. Soud je dále toho názoru, že v dané věci jsou naplněny znaky skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v nezaplacení pohonných hmot, které žalobce dodal žalovanému a žalovaný dluh nezaplatil. Protiprávnost je přitom dána ve chvíli, kdy k užití této hodnoty nesvědčí obohacenému žádný právní důvod, resp. ani právní důvod, který je neplatný nebo byl zrušený. Rovněž žalobci nesvědčí ani právní důvod, který by byl neplatný nebo právní důvod, který by byl pozůstatkem dřívějšího zrušeného právního vztahu. Zároveň žalobci vzniklo rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud na základě shora uvedeného zákonného ustanovení stanovil žalovanému povinnost uhradit úroky z prodlení, tak jak je uvedeno u jednotlivých faktur, a to dle doby splatnosti jednotlivých faktur. Proto soud po provedeném řízení vydal rozsudek, dle něhož je žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku žalobci. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst.1) o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě činí náklady řízení úspěšného žalobce celkem částku 18 936 Kč, která sestává v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č.177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů ze 3 úkonů právní služby po 4 100 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, DPH ve výši celkem 900 Kč, nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 964 Kč, což je celkem 16 164 Kč a nákladů na DPH, což je celkem 18 936 Kč.