25 C 32/2023-28 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 234,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 99 640 Kč ve sjednaných 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč, se splatností první splátky dne [datum] a splatností následujících splátek ke každému 21. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky byly žalovaným co do 50 000 Kč vyčerpány, avšak k jejich řádnému splácení žalovaným nedošlo. Žalovaný dle žalobkyně řádně neuhradil ničeho, kdy počínaje dnem [datum] (dnem následujícím po splatnosti první splátky) se dostal do prodlení se zaplacením ujednaných splátek. Žalovaný následně provedl částečné platby dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] v celkové výši 44 714 Kč, které si žalobkyně započetla částečně na úroky, částečně na náklady na vymáhání, částečně na smluvní pokutu a částečně na jistinu. Při prověřování schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr vycházela žalobkyně z údajů v žalovaným doložených dokladech - jednalo se zejména o daňové přiznání, potvrzení o zaplacení daně z příjmů fyzických osob a vystavené faktury prokazující příjem žalovaného atd. Dále žalobkyně prověřila žalovaného v registru centrální evidence exekucí, registru dlužníků [anonymizováno] - [anonymizována tři slova]. Výsledkem prověřování bylo zjištění, že dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti. Soud ve věci provedl dokazování čtením listin - zejména čtením Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, čtením [anonymizováno] splátek vztahujícímu se ke Smlouvě o úvěru [číslo] čtením [anonymizováno] o provedení odchozí tuzemské úhrady ve výši 50 000 Kč, realizované z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Z uvedených listin má za zjištěno a prokázáno, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně v postavení úvěrující poskytla žalovanému v postavení úvěrovaného peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím ve výši 99 640 Kč (celkem se tak žalovaný zavázal žalobkyni vrátit 149 640 Kč) v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč. Režim splátek byl stanoven tak, že splatnost první splátky nastala dne [datum] a splatnost každé následující splátky nastala ke každému 21. dni příslušného kalendářního měsíce. Peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč byly dne [datum] poukázány na účet žalovaného. Soud ve věci dále provedl důkaz listinou nazvanou úvěrová zpráva [anonymizováno] - [anonymizováno], z jejíhož obsahu má za zjištěno a prokázáno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru měl z titulu převzatých úvěrů splácet 52 836 Kč měsíčně, a kdy zbývající částka ke splacení činí 3 449 782 Kč, dále listinou – lustrací v centrální evidenci exekucí, která byla ke dni zjištění s výsledkem negativní a listinou - daňovým přiznáním žalovaného za kalendářní rok 2019, z jehož obsahu má za zjištěno a prokázáno, že žalovaný má za uvedené zdaňovací období rozdíl mezi příjmy a výdaji nebo výsledek hospodaření ve výši 429 600 Kč a 438 060 Kč – celkem tak ve výši 867 660 Kč a z jehož obsahu má dále za zjištěno a prokázáno, že daň pro uvedené zdaňovací období činila 105 300 Kč, kterou žalovaný zaplatil, což vyplývá z listiny - odchozí platby ve výši 105 300 Kč ze dne [datum] s identifikací zaplacení daně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. <i>Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na n