26 C 62/2023-56 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu 21. 2. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 794 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 9. 2022 – prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] – s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalované téhož dne poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč (převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě), který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, to vše ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná však žalobkyni úvěr dosud ani zčásti nevrátila, proto vůči ní žalobkyně uplatnila i právo na dvě sjednané smluvní pokuty ve výši 3 % dlužné jistiny (tj. 2 x 450 Kč) a„ účelně vynaložené náklady“ spojené s vymáháním dluhu ve výši 300 Kč. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky 16 794 Kč, a to v zákonné výši, kapitalizovaný ke dni podání žaloby v částce 110,42 Kč a nadále za dobu od 22. 2. 2023 do zaplacení. Žalobkyně též uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy prověřila schopnost žalované úvěr splatit a popsala způsob tohoto prověřování. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci jednal dne 18. 9. 2023. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a zjistil předmětem jejího podnikání (mimo jiné jde o poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů). Dne 7. 9. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou („ klient“), s využitím prostředků komunikace na dálku, smlouvu nadepsanou„ úvěrová smlouva [anonymizováno] žádosti [číslo]“, kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jí ve lhůtě 7. 10. 2022 celkem částku 15 495 Kč (15 000 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč) a dále částku 99 Kč (poplatek za doplňkovou službu„ bezpečná splátka“); tyto skutečnosti soud zjistil přímo z uvedené smlouvy. Z listin označených jako„ Opis výpisu proplacení smlouvy“ a„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalobkyně dne 7. 9. 2022 vyplatila na účet č. [bankovní účet], což je účet za tím účelem uvedený v úvěrové smlouvě, částku 15 000 Kč a že žalobkyně ve vztahu k tomuto úvěru neeviduje žádnou (ani částečnou) úhradu. Vyplacení úvěru žalované vyplývá též z výpisu z účtu žalobkyně, na kterém je tato platba rovněž zaznamenána. V„ Úvěrové zprávě“ je uvedeno, že žalovaná v době žádosti o úvěr čerpala úvěr s rámcem 300 000 Kč, jehož zůstatek k doplacení činil v červenci 2022 celkem 325 029 Kč, s měsíční splátkou 4 425 Kč, a disponovala též [anonymizováno] úvěrem s rámcem 50 000 Kč, jenž pravidelně čerpala až k samé hranici úvěrového limitu (v červnu 2022 rámec přečerpala o 373 Kč a v červenci 2022 z něj vyčerpala 48 781 Kč). V„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ je uvedeno, že žalovaná nemá [anonymizována dvě slova], neuvedla splátky placené jiným společnostem, je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 29 000 Kč a příjem jejího partnera činí 45 000 Kč, a dále, že žalovaná neprochází registry [anonymizována dvě slova], [příjmení] a [anonymizováno]. V listině„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“, kterou zpracovala žalobkyně, je stanovena metodika posuzování úvěruschopnosti potenciálních klientů žalobkyně; dle ní žalobkyně tuto zákonnou povinnost u spotřebitele naplňuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre s tím, že posuzována je jeho příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení. Pro tento účel žalobkyně využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. 6. Na základě dílčích skutkových zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že účastnice dne 7. 9. 2022 uzavřely písemnou smlouvu, na jejímž základě žalovaná od žalobkyně téhož dne obdržela částku 15 000 Kč a zavázala se žalobkyni tuto částku vrátit a též zaplatit poplatky ve výši 594 Kč (495 Kč + 99 Kč) nejdéle do 7. 10. 2022, což dosud ani zčásti neučinila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé (nepříliš konkrétní) údaje a jejích příjmech a výdajích, které ověřovala jen statistickými údaji. 7. Žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila, že by žalobkyni na úhradu úvěru něco zaplatila, tedy to ani neprokazovala, a v řízení nic takového ani jinak nevyšlo najevo. 8. Po právní stránce soud poměr mezi účastnicemi (založený smlouvou ze dne 7. 9. 2022) hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen„ ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaná s ní nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, byť tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její přijetí) bylo učiněno elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednající osoby (srov. § 562 odst. 1 OZ). 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu (srov. § 87 odst. 1 věta první a druhá ZSÚ). 12. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovanou splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 ZSÚ. 13. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v tehdy platném a účinném znění, vyjde-li jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na čemž nic nemění ani fakt, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými ve smyslu tohot