11 C 43/2024-31 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně , právnická osoba, domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , a to celkové dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 23,19 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. , právnická osoba, ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , a to celkové dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.2. Soud zjistil z úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se splatností v 60 měsíčních splátkách á , částka, . Jistina byla žalovanému předána ihned v hotovosti.3. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila finanční situaci žalovaného bankovními výpisy (ovšem neuvedla jakými a za jaké období, ani co z nich zjistila) a pracovní smlouvou, avšak čistý příjem neověřila výplatními páskami.4. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na tuto smlouvu pouze , částka, .5. Soud zjistil z úvěrové smlouvy, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, se splatností v 60 měsíčních splátkách á , částka, . Jistina byla žalovanému předána ihned v hotovosti.6. Ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila finanční situaci žalovaného bankovními výpisy (ovšem neuvedla jakými a za jaké období, ani co z nich zjistila) a pracovní smlouvou, avšak čistý příjem neověřila výplatními páskami.7. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil na tuto smlouvu pouze , částka, .8. Uvedená pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla smluvně postoupena žalobkyni smlouvou ze dne , datum, , o čemž byl žalovaný vyrozuměn. To má soud za prokázané z uvedené smlouvy vč. příloh a listiny - vyrozumění o postoupení pohledávek a dokladu o odeslání.9. Na předžalobní upomínku dle tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nereagoval.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle § 1806 věty první OZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.13. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.14. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném znění (dále též jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 ZSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.18. Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda-li právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v tomto směru tvrdil, že právní předchůdce žalobce tak učinil, a to tím způsobem, že když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část „Dokumenty k ověření“, resp. „Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.22. Z žalobcových tvrzení a provedeného dokazování však nevyplynulo, že právní předchůdce žalobce učinil zadost povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), viz bod 3. a 6. shora.23. Judikatura v tomto ohledu již předtím uzavřela, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ).24. Protože právní předchůdce žalobce nesplnil ani tento minimální požadavek ustálené judikatury, tedy nevyžádal si informaci o příjmech ze mzdy žalovaného od jeho zaměstnavatele (ač jeho název žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, jak soud zjistil z této listiny), soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. V důsledku toho je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatná. K této neplatnosti přihlédl bez