15 C 444/2024-25 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 18 388 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla dne 25.10.2010 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 15 884 Kč, a to ve 60 týdenních splátkách po 589 Kč. Žalovaná dlužnou částku řádně nesplácela a dostala se do prodlení. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 10 015,25 Kč, souhrnným poplatkem ve výši 8 372,75 a příslušenstvím. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně předložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaná žije s prarodiči, je studentka, pobírá státní příspěvek či přídavky ve výši 5 875 Kč, jiné příjmy žadatele činí 6 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 31 000 Kč. Běžné výdaje domácnosti jsou tvořeny nájmem ve výši 8 200 Kč, poplatkem za telefon ve výši 400 Kč, splátkami půjček ve výši 2 666 Kč a výdaji na domácnost ve výši 19 766 Kč. Použitelný příjem tak činí 23 109 Kč.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy studentkou střední školy. Pobírala státní podporu či přídavky ve výši 5 875 Kč, měla další příjmy ve výši 6 000 Kč, další příjmy domácnosti činily 31 000 Kč. Příjmy byly ověřeny výměrou podpory, další příjmy žadatelky a další příjmy domácnosti ověřeny nebyly. Výdaje domácnosti byly tvořeny nájmem ve výši 8 200 Kč (ověřeno nájemní smlouvou), poplatkem za telefon ve výši 400 Kč, splátkami půjček ve výši 2 666 Kč, výdaji na domácnost ve výši 8 500 Kč (neověřeno). Žalovaná žije s prarodiči a je nezaměstnaná.6. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši 15 884 Kč. Celková částka, kterou má žalovaná zaplatit tak činí 34 884 Kč.7. Uzavřená smlouva o půjčce jeví znaky smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.8. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 občanského zákoníku, proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o zápůjčce, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované tak, že vyšel ze žalovanou uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů. Z příjmů však ověřil pouze přídavky ve výši 5 875 Kč, ostatní příjmy žadatele ve výši 6 000 Kč právní předchůdce žalobkyně neověřil a nadto do příjmů započítal i další nespecifikované příjmy domácnosti ve výši 31 000 Kč. Zároveň je zde rozpor v tvrzeních, když žalovaná je dle zákaznické karty zároveň nezaměstnaná a zároveň pobírá jakýsi nespecifikovaný příjem ve výši 6 000 Kč. Příjmy žadatelky jsou tak naprosto zkreslené a zcela nedoložené. Obdobné platí i pro výdaje domácnosti, kdy ověřen byl pouze nájem ve výši 8 200 Kč, další výdaje včetně splátek jiných půjček zůstaly neověřené. Použitelný příjem, ke kterému došel právní předchůdce žalobkyně, je tak naprosto nevypovídající o skutečné schopnosti žalované splácet poskytnutou půjčku.15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, .16. Uzavřená smlouva o zápůjčce je proto neplatná.17. S ohledem na neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatil právní předchůdce žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.18. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Ze shora uvedeného ustanove