26 C 12/2024-119 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2023 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 024,73 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále též jen „společnost , Anonymizováno, “), a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 14. 3. 2017, na základě které mu poskytla kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, úrok byl sjednán v roční sazbě 18 %. Jelikož žalovanému na úvěrovém účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, společnost , Anonymizováno, úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 12. 10. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 12 024,73 Kč ve lhůtě do 1. 11. 2020. Dlužná částka je tvořena vyčerpaným úvěrem ve výši 4 900 Kč a odchozími platbami v celkové výši 1 400 Kč, dále sjednanými poplatky a úroky. Předmětnou pohledávku žalobkyně od společnosti , Anonymizováno, nabyla postoupením dne 17. 12. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy společnost , Anonymizováno, náležitě prověřila úvěruschopnost žalovaného a popsala mechanismus tohoto postupu. Vedle částky 12 024,73 Kč žalobkyně uplatnila též úrok z této částky za dobu od 13. 10. 2020 do zaplacení (jen v sazbě 8,5 % ročně) a z téže částky zákonný úrok z prodlení za dobu od 1. 11. 2020 do zaplacení.2. V průběhu řízení, dříve, než soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 5 724,73 Kč, úroku v sazbě 8,25 % ročně z částky 12 024,73 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení z částky 6 300 Kč za dobu od 2. 11. 2020 do zaplacení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud ve věci jednal dne 22. 4. 2024. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Při jednání dne 26. 4. 2024 byl jen vyhlášen rozsudek.5. Soud provedl dokazování listinami označenými (a předloženými) žalobkyní, ze kterých zjistil následující skutečnosti:6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní osobnost žalobkyně a zjistil, že předmět jejího podnikání tvoří mj. zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 14. 3. 2017, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vyplývá, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému, k jeho účtu č. , č. účtu, , úvěr, který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně, do výše sjednaného úvěrového rámce 5 000 Kč, a to s úrokem v sazbě 18 % ročně. Z obsahu smlouvy o úvěru dále vyplývá, že žalovaný se společnosti , Anonymizováno, nejednal ani v rámci podnikatelské činnosti ani výkonu samostatného povolání. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni 1. 3. 2017 činil 0 Kč, s tím, že zde byl vyznačen kontokorentní limit 5 000 Kč, a dále, že žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal dne 22. 3. 2017 celkem 4 900 Kč (výběrem hotovosti) a na vrub účtu postupně byly realizovány platby ve výši 2 x 150 Kč v březnu 2018, 150 Kč v dubnu 2018, 150 Kč v květnu 2019 a 800 Kč v červenci 2020; celkem tedy žalovaný z účtu odčerpal 6 300 Kč. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že na něj nebyla přispána žádná částka (platba) a že evidovaný dluh žalovaného po celou dobu narůstal o poplatky a úroky, až na částku 12 024,73 Kč. Dopisem z 30. 6. 2020 společnost , Anonymizováno, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu ve výši 6 465,73 Kč a upozornila jej, že v opačném případě úvěr zesplatní, a dopisem ze dne 1. 10. 2020 úvěr zesplatnila k 12. 10. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (12 024,73 Kč) ve lhůtě do 1. 11. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a prohlášení o okamžiku postoupení ze dne 17. 12. 2021, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 12. 2021 vyplývá, že společnost , Anonymizováno, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným vyplývající z předmětné smlouvy (12 024,73 Kč). Předžalobní upomínkou ze dne 30. 5. 2023 vyzvala žalobkyně, prostřednictvím advokáta, žalovaného k zaplacení dluhu a upozornila jej, že jinak zahájí soudní řízení. Z výpisu databáze SOLUS je patrné, že v době dotazu (datum neuvedeno) zde žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z databáze CCB vyplývá, že je zde evidováno několik případů týkajících se žalovaného, mj. jeho odmítnuté žádosti o úvěr a o kontokorentní úvěr v průběhu února 2017.7. Na základě dílčích skutečností zjištěných provedeným dokazováním soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že společnost , Anonymizováno, vedla pro žalovaného účet, na kterému mu umožnila čerpat peněžní prostředky až do záporného zůstatku ve výši 5 000 Kč (poskytla mu kontokorentní úvěr s tímto úvěrovým rámcem) a žalovaný z tohoto účtu vyčerpal celkem 6 300 Kč (4 900 Kč výběrem hotovosti, 1 400 Kč realizací plateb), avšak dosud společnosti , Anonymizováno, ani žalobkyni na úhradu dluhu nic nezaplatil. Před poskytnutím úvěru společnost , Anonymizováno, nezjišťovala informace týkající se příjmů žalovaného a jeho pravidelných výdajů, lustrovala jej jen v dostupných databázích.8. Po právní stránce soud poměr mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným, jenž byl založen smlouvou ze dne 14. 3. 2017 hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (společnost , Anonymizováno, úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání).9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Při posuzování úvěruschopnosti, tzn. schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).11. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).12. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda společnost , Anonymizováno, (poskytovatel spotřebitelského úvěru) v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s žalovaným splnila povinnost vyplývající z § 86 ZSÚ.13. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud ČR konstatoval, že věřitel nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle § 9 odst. 1 záko