17 C 165/2024-42 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2024 na žalované zaplacení 23.722,06 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 22. 3. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20.000,00 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství v padesáti dvou pravidelných týdenních splátkách po 712,00 Kč splatných do 12. 8. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná však na poskytnutý úvěr uhradila pouze 12.280,00 Kč.2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná byla dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalované, označených v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že žalovaná pracovala jako telefonní operátor v , právnická osoba, ., její měsíční příjem činili 71.898,00 Kč a neměla vyživovací povinnost k další osobě. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalované označených v zákaznické kartě (pracovní smlouvy z 11/2021 a výpisů z účtu za 1 a 2/2022) nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20.000,00 Kč a žalovaná se zavázala tento včetně sjednaného příslušenství splácet v padesáti dvou týdenních splátkách po 712,00 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaná čerpala úvěr ve výši 20.000,00 Kč dne 22. 3. 2022, avšak na poskytnutý úvěr uhradila pouze 12.280,00 Kč – 29. 3. 2022 částku 720,00 Kč, 14. 4. 2022 částku 1.424,00 Kč, 22. 4. 2022 částku 712,00 Kč, 2. 5. 2022 částku 1.500,00 Kč, 10. 5. 2022 částku 1.424,00 Kč, 13. 6. 2022 částku 5.500,00 Kč, a 12. 8. 2022 částku 1.000,00 Kč (zjištěno z tabulky umoření).6. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je svobodná bez partnera nebo partnerky, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije s rodiči, má zřízený bankovní účet na své jméno, má základní vzdělání, pracuje na plný úvazek na pozici telefonní operátor s čistým měsíčním příjmem ve výši 11.898,00 Kč a další příjem domácnosti činí 60.000,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalované ve výši , právnická osoba, ,00 Kč, externí splátky ve výši 500,00 Kč měsíčně a splátky hrazené právní předchůdkyni žalobkyně po 1.896,00 Kč měsíčně. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy 11/2021 a výpisů z účtu za leden a únor 2022, ostatní žalovanou tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 3. 2022).7. Pohledávky za žalovanou vzniklé na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, odeslaného žalované dle podacího lístku dne 27. 10. 2023).8. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek do 12. 4. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 28. 3. 2024), která byla odeslána žalované dne 2. 4. 2024 (zjištěno z podacího lístku).9. Žalovaná je svobodná a bezdětná (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Nemá postavení dlužnice v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Od roku 2022 do roku 2025 bylo proti žalované zahájeno u Okresního soudu v , adresa, celkem jedenáct exekučních řízení, z toho dvě v roce 2022 (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).10. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.11. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo o úvěru (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názor