17 C 187/2024-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2024 na žalované zaplacení 14.928,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 10.000,00 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného příslušenství v padesáti dvou pravidelných týdenních splátkách po 394,00 Kč splatných do 26. 4. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná však na poskytnutý úvěr uhradila pouze 5.129,00 Kč.2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 7. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že žalovaná byla dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalované, označených v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že má příjem ze státní podpory ve výši 22.000,00 Kč a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalované označených v zákaznické kartě (složenky 8,9/2021) nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10.000,00 Kč a žalovaná se zavázala tento včetně sjednaného příslušenství splácet v padesáti dvou týdenních splátkách po 394,00 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru).6. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 10.000,00 Kč dne 21. 10. 2021, avšak na poskytnutý úvěr uhradila pouze 5.129,00 Kč – 26. 10. 2021 částku 800,00 Kč, 22. 11. 2021 částku 1.200,00 Kč, 14. 1. 2022 částku 2.729,00 Kč a 26. 4. 2022 částku 400,00 Kč (zjištěno z tabulky umoření).7. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je svobodná bez partnera nebo partnerky, má jednu vyživovací povinnost, žije s rodiči, má zřízený bankovní účet na své jméno, je na mateřské/rodičovské dovolené, má čistý měsíční ve výši 10.000,00 Kč (pouze jeden zdroj příjmů) a další příjem domácnosti činí 12.000,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila měsíční výdaje žalované ve výši 5.000,00 Kč. Příjem žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ze složenek za měsíce srpen a září 2021, ostatní žalovanou tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 10. 2021).8. Pohledávky za žalovanou vzniklé na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalované oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne 27. 10. 2023).9. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných částek do 12. 4. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 28. 3. 2024), která byla odeslána žalované dne 2. 4. 2024 (zjištěno z podacího lístku).10. Žalovaná je svobodná, v roce 2021 se jí narodil syn a v roce 2022 dcera (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Nemá postavení dlužnice v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). V letech 2023 do roku 2025 byla proti žalované zahájeno u Okresního soudu v , adresa, tři exekuční řízení (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).11. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.12. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností