17 C 235/2024-38 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 zaplacení 58.142,28 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 6. 2022 (správně 17. 6. 2022) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva číslo , hodnota, “), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 33.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství v sedmdesáti osmi pravidelných měsíčních splátkách po 901,00 Kč splatných do 16. 12. 2023 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný však na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9.700,00 Kč.2. Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 21. 10. 2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy číslo , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své poměry, které byly zaneseny do zákaznické karty a ověřeny podle dokladů vyžádaných od žalovaného, označených v zákaznické kartě. Mimo jiné vycházela z toho, že žalovaný měl stálý příjem ze státní podpory, žil ve vlastním bytě bez zástavy a neměl úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si z insolvenčního rejstříku ověřila, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Kopie dokladů žalovaného označených v zákaznické kartě (výměru důchodu a výměru další sociální podpory za 4/2022, složenek za 3,4/2022) nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, neboť tyto žadatelé o půjčku, respektive zápůjčku, překládají zástupci věřitele pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 33.000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet v sedmdesáti osmi měsíčních splátkách po 901,00 Kč (zjištěno ze smlouvy číslo , hodnota, ).6. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 33.000,00 Kč dne 18. 6. 2022, avšak na poskytnutý úvěr uhradil pouze 9.700,00 Kč – 3.700,00 Kč dne 28. 6. 2022, 4.000,00 Kč dne 24. 7. 2022 a , právnická osoba, ,00 Kč dne 23. 8. 2022 (zjištěno z tabulky umoření).7. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je svobodný bez partnerky nebo partnera, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastní nemovitosti (o druhu nemovitosti a existenci či neexistenci zástavního práva k této nemovitosti žalovaný při sjednávání úvěru nic neuváděl), nemá zřízený bankovní účet na své jméno, je nezaměstnaný s příjmem ve výši 10.132,00 Kč (druh příjmu žalovaný nesdělil) a další příjem domácnosti činí 16.940,00 Kč měsíčně. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila tvrzené měsíční výdaje žalovaného ve výši 3.000,00 Kč a nulové splátky závazků. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila složenek za měsíce 3,4/2022 a dokladu o výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za 4/2022, ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti neověřovala (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 6. 2022).8. Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy číslo , hodnota, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 a dokladu o jeho odeslání ze dne 30. 5. 2024).9. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 13. 8. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 29. 7. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 29. 7. 2024 (zjištěno z podacího archu).10. Žalovaný je svobodný a bezdětný (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Od roku 2005 do roku 2024 bylo však proti žalovanému zahájeno u Okresního soudu v , adresa, celkem dvacet jedna exekučních nebo vykonávacích řízení, z toho v letech 2021 až 2024 vždy po dvě v ročně, přičemž v jednom exekučním řízení zahájeném v roce 2022 dokonce žalobkyně vystupovala v postavení oprávněné (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu).11. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.12. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo , hodnota, (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 30/2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 28 Co 279/2020-167).16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posou