26 C 58/2025-45 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 17. 3. 2025 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 296 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný v rozhodné době byl provozovatelem nákladního automobilu o nejvyšší povolené hmotnosti do 3 500 kg, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , a že ve vztahu k tomuto automobilu nebylo v době od 22. 9. 2023 do 25. 3. 2024, kdy byl evidován v registru silničních vozidel, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně tudíž na žalovaném požaduje částku 15 996 Kč (zákonný příspěvek za dobu 186 dnů, po kterou byl automobil provozován bez povinného ručení, vypočtený z denní sazby stanovené pro tyto automobily ve výši 86 Kč) a částku 300 Kč (poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva). K zaplacení příspěvku i poplatku jej žalobkyně vyzvala dopisem odeslaným dne 20. 5. 2024. Žalovaný však svou povinnost dosud ani zčásti nesplnil vzdor tomu, že byl k zaplacení dluhu znovu vyzván žalobkyní a posléze (předžalobní výzvou) i její zástupkyní. V doplnění žaloby ze dne 22. 9. 2025 žalobkyně upřesnila, že podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je zaslání písemné výzvy žalovanému, přičemž splatnost příspěvku nastává nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobkyně výzvu k úhradě příspěvku žalovanému řádně odeslala, což dokládá poštovním podacím archem, přičemž za den doručení se považuje 15. den od odeslání výzvy, tj. 4. 6. 2024; splatnost příspěvku tudíž nastala dne 3. 8. 2024.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním došlým soudu dne 25. 11. 2025, v němž uvedl, že uplatněné nároky ani zčásti neuznává.3. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne 1. 12. 2025, a to v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti /srov. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)/.4. Při jednání žalovaný své procesní stanovisko upřesnil, s tím, že je si vědom, že po určitou dobu neměl sjednané povinné ručení a že mu vznikla povinnosti zaplatit žalobkyni příspěvek. Neměl na očích dokumenty od vozidla, a zapomněl. Platit začal až po doručení výzvy k úhradě od žalobkyně, nikoliv však na předmětné období. Konstatoval, že je ochoten s žalobkyní uzavřít smír, pokud by výše splátky by byla sjednána v rozmezí 500 až 700 Kč měsíčně, neboť více není schopen platit.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Z informací z registru vozidel a z údajů o vozidle vyplývá, že žalovaný byl (nejméně) v období od 6. 12. 2021 do 10. 5. 2024 evidován jako vlastník (provozovatel) předmětného (nákladního) automobilu , Anonymizováno, , Anonymizováno, (kategorie vozidla , Anonymizováno, , druh vozidla , Anonymizováno, ). Z výzvy k úhradě ze dne 20. 5. 2024 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu za uvedené období, vypočteného z denní sazby pro automobily dané specifikace, tj. částky 15 996 Kč (186 dnů, denní sazba 86 Kč), a to do 60 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu ze dne 20. 5. 2024 vyplynulo, že žalobkyně žalovanému odeslala zásilku označenou jako výzva , Anonymizováno, s podacím číslem , Anonymizováno, na adresu jeho úředně evidovaného pobytu. Z informace pošty je zřejmé, že předmětná zásilka číslo , Anonymizováno, byla doručena příjemci (žalovanému) dne 21. 5. 2024. Z upomínky o úhradu dluhu (nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ) ze 14. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu celkem ve výši 16 354 Kč (za rozhodné období). K zaplacení jej nakonec vyzvala rovněž zástupkyně žalobkyně s upozorněním, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; což vyplývá z předložené předžalobní upomínky ze dne 20. 2. 2025 – upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne, a to doporučenou poštovní zásilkou (což je patrné z podacího archu a informací o sledování zásilek).6. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaný, rovněž na straně žalované, je účastníkem i jiných řízení, v nichž vůči němu věřitelé vymáhají dlužná plnění ve výrazně vyšší výši než v této věci. U zdejšího soudu jsou (anebo byla) proti žalovanému vedena kupříkladu tato řízení o zaplacení peněžitých dluhů: sp. zn. , spisová značka, (vymáhán dluh ze spotřebitelského úvěru), , spisová značka, (vymáháno dlužné nájemné a úhrady za služby), , spisová značka, (žalobkyně vymáhá jiný dlužný příspěvek nepojištěných) nebo , spisová značka, (vymáhána dlužná úhrada za dodané energie). Dále, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , je vůči žalovanému vymáhán dluh ze spotřebitelského úvěru ve výši 252 992,41 Kč s příslušenstvím; v řízení soud vydal dosud nepravomocný rozsudek, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit věřiteli částku 148 860 Kč v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč. Soud v té věci, v odůvodnění rozsudku, mj. uvedl, že takové rozložení zaplacení dluhu (vrácení nesplacené jistiny neplatného spotřebitelského úvěru) je přiměřenou dobou, jež odpovídá možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Po skutkové stránce dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v rozhodném období (od 6. 12. 2021 do 10. 5. 2024) provozovatelem předmětného automobilu (RZ , SPZ, , kategorie vozidla , Anonymizováno, ), avšak ve vztahu k němu nesjednal (povinné) pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem.8. Soud neprovedl žalovaným označený důkaz jeho účastnickou výpovědí, a to pro nadbytečnost. Rozhodné skutečnosti byly prokázány žalobkyní předloženými listinnými důkazy, jejichž pravost ani obsah žalovaný nezpochybnil, a okolnosti, pro které žalovaný – dle svých tvrzení – zapomněl vozidlo pojistit a ani neplatil žalobkyni příspěvek nepojištěných, nebyly pro rozhodnutí věci (základ ani výši žalobou uplatněného nároku) významné.9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil jako právo (nárok) na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v tehdy platném a účinném znění (dále jen „ZPOPV“), a § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí ZPOPV, ve znění pozdějších předpisů, za dobu, po kterou byl předmětný automobil, v rozporu s § 1 odst. 2 ZPOPV, provozován, aniž by k němu bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva v paušální výši 300 Kč žalobkyně požadovala ve vztahu období, za které nárok uplatnila, v souladu s § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacení příslušné dílčí části dluhu (tj. den po uvedeném datu splatnosti příspěvku). Výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 21. 5. 2024 a žalobkyní určená 60denní lhůta k plnění uplynula dne 20. 7. 2024, tzn. že žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením dluhu dne 21. 7. 2024; žalobkyně však uplatnila úrok z prodlení až ode dne 4. 8. 2024, čímž byl soud vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.).10. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 296 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 12,75 % ročně) z částky 15 996 Kč za dobu ode dne 4. 8. 2024 do zaplacení.11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši, tj. v částce 2 010 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 210 Kč /§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 000 Kč/.12. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.13. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobky