Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 26. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
ROZHODNUTÍ

Okresní soud v Děčíně 13 C 104/2026-50 – Náklady řízení

Okresní soud v Děčíně · 2. 6. 2026

náklady řízení · bezdůvodné obohacení · lhůty · dokazování · smlouva o úvěru · náhrada nákladů

Aplikovaná ustanovení

4
§ 86
Zákoník práce
§ 167
Občanský soudní řád

Související právní otázky

2

O co šlo

o 13 136,36 Kč s příslušenstvím

1

Žalobkyně se svou žalobou domáhá vydání soudního rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla povinna zaplatit žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2025 na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 28 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách s první splátkou dne 12. 3. 2025. Žalovaná na základě smlouvy o úvěru čerpala finanční prostředky v celkové výši 5 500 Kč, a to dne 10. 2. 2025 v částce 2 000 Kč a 10. 2. 2025 v částce 3 000 Kč na její bankovní účet č. , č. účtu, , prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neplnila, čímž se dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 5 499,94 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč, smluvního úroku 7 012,19 Kč a poplatek za službu “, Anonymizováno, “ 330 Kč. Dále žalobkyně po žalované žádá uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, a to od 13. 3. 2025 do 11. 6. 2025.2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovanou a z výpisu z bankovního účtu žalované, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalované činí 25 000 Kč, dále žalobkyně ověřila, že žalovaná není evidována v centrální evidenci exekucí, v registru insolvenčního rejstříku, v registru neplatných dokladů MV ČR, dále nahlédla do registru bankovních a nebankovních klientských informací. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaná schopna úvěr splácet.3. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.4. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že písemností ze dne 8. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby, dle potvrzení o podání doporučené zásilky, byla písemnost žalované zaslána dne 10. 10. 2025.7. Ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , a to dne 10. 2. 2025.8. Na základě občanského průkazu byla žalovaná ztotožněna.9. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla mezi stranami uzavřena dne 10. 2. 2025 a na jejímž základě se žalobkyně zavázala, že žalované poskytne spotřebitelský úvěr, až do výše 28 300 Kč, který lze čerpat postupně i opakovaně a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách.10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo soudem zjištěno, že v domácnosti, kde žalovaná pobývá jsou celkem , hodnota, osoby, z toho s příjmem , Anonymizováno, osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je 500 Kč, na bydlení 19 750 Kč, další nezbytné výdaje představují 4 000 Kč a ostatní zbytné výdaje představují 12 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu je 22 000 Kč a rezerva pro výdaje činí 600 Kč.11. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalované dne 10. 2. 2025 byla zaslána na její účet částka 2 500 Kč a téhož dne částka 3 000 Kč.12. Na výzvu soudu, stran doložení jak a v jakém rozsahu byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru a jako konkrétně byly zjištěné informace žalobkyní ověřovány žalobkyně žádným způsobem nereagovala.13. Ze zprávy , Anonymizováno, se podává, že účet č. , č. účtu, je účtem žalované a na tento účet byly připsány platby ve výši 2 500 Kč a 3 000 Kč, a to dne 10. 2. 2025.14. Po provedeném dokazování soud dospěl k názoru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu a jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 28 300 Kč, přičemž žalovaná čerpala finanční prostředky ve výši 5 500 Kč, kdy se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných denních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, z výpisu z účtu žalované za období jednoho měsíce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, dalších veřejně přístupných databází. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila.15. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., o. z., kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztahy rovněž dle zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).16. Dle § 86 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěru poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při poskytování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú., zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích, o způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, že smlouva dle § 87 odst. 1 z. s. ú., neplatná k čemuž soud přihlédne i bez návrhu.17. Dle § 2991 odst. 1 o. z., musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému to, oč se obohatil, dle § 2991, odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Měsíční příjmy žalované byly 22 000 Kč, měsíční výdaje za bydlení činily 19 750 Kč, za půjčky 500 Kč, další nezbytné výdaje 4 000 Kč, což překračuje příjem žalované. Tyto skutečnosti hovoří o tom, že žalovaná je pravděpodobně předlužena, neboť tím, že žalobkyně nezjišťovala, kdo konkrétně s žalovanou v domácnosti žije, jaký je jeho příjem, včetně ověření, dostala se žalovaná do situace, kdy byly zjištěny příjmy žalované, které byly nižší než výdaje. S tímto rozporem žalobkyně žádným způsobem dále nepracovala, v čemž soud shledává absenci odborné péče řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost, důkladně neposoudila úvěruschopnost žalované, na výzvu soudu stran této otázky žádným způsobem nereagovala, tedy aby tvrdila a doložila skutečnosti týkající se řádného posouzení úvěruschopnosti. Z tohoto důvodu je potřeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.19. Žalobkyně má tedy nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.20. Ve zbytku je pak třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu řízení, neboť by dle poměru úspěchu a neúspěchu měla žalovaná nárok na 16,28 % z celkových nákladů řízení, ale žádné náklady jí prokazatelně nevznikly.22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.