ECLI: ECLI:CZ:OSDC:2026:15.C.111.2026.1 Datum: 2026-05-06 Předmět: o 13 166,49 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 120 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 182/2006 Sb., § 86 z. č. 262/2006 Sb., § 2395 z. č. 89/20 náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtydokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: o 13 166,49 Kč s příslušenstvím (§ 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 120 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 87 z. č. 182/2006 Sb., § 8)
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 13 166,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná svůj dluh řádně a včas neplnila a na jeho úhradu poskytla celkem pouze 2 880,97 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 19. 2. 2025 a následně ji s účinností ke dni 18. 9. 2025 postoupila na žalobkyni. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 119,03 Kč, poplatků ve výši 1 900 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do 23. 9. 2025 ve výši 433,12 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do 23. 9. 2025 ve výši 714,34 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 12 % p. a. z částky 10 119,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 12 019,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela informací tvrzených žalovanou v žádosti o úvěr, z insolvenčního rejstříku, z úvěrových registrů a z výpisu z účtu žalované, a dospěla k závěru, že žalovaná žila spolu se svým druhem v nájemním bydlení, přičemž hradila polovinu nákladů na bydlení, a měla vyživovací povinnost k jedné osobě. Dále zjistila, že měsíční příjem žalované činil 30 911 Kč čistého a celkový příjem domácnosti činil 70 000 Kč čistého měsíčně. Dále zjistila, že před poskytnutím předmětného úvěru žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně splácela úvěry s celkovou měsíční splátkou 8 651,41 Kč a jiným úvěrovým společnostem hradila splátky ve výši 900 Kč měsíčně. Měsíční splátka nově poskytnutého úvěru činila 614,39 Kč.2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru – , Anonymizováno, , Anonymizováno, vyplynulo, že dne 4. 4. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 614,39 Kč.5. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni 18. 9. 2025 činila dlužná jistina úvěru 10 119,03 Kč, splatný smluvní úrok 433,12 Kč, splatný úrok z prodlení 714,34 Kč a splatné poplatky, pojištění a pokuty 1 900 Kč. Celková dlužná částka činila k tomuto dni 13 166,49 Kč.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou jako zdravotní sestra u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s čistým měsíčním příjmem 30 911 Kč. Dále uvedla, že žije se svým druhem v nájemním bydlení a má vyživovací povinnost k jedné osobě. Náklady žalované na bydlení činily 14 000 Kč a jiné náklady žalovaná neměla.7. Z výpisu z účtu žalované za měsíce leden až březen 2024 soud zjistil, že příjem žalované ze zaměstnání činil v těchto měsících 26 624 Kč až 33 753 Kč čistého. Celkové příchozí transakce na účtu žalované činily v měsíci lednu 119 841,99 Kč, v měsíci únoru 52 630,14 Kč a v měsíci březnu 63 052 Kč. Odchozí transakce činily v měsíci lednu 119 800,36 Kč, v měsíci únoru 52 412,37 Kč a v měsíci březnu 62 377,86 Kč. Dne 30. 12. 2023 byla na bankovní účet žalované převedena částka ve výši 82 000 Kč, přičemž dle popisu transakce se jednalo o interní převod peněžních prostředků. Dne 16. 2. 2024 byla na účet žalované převedena částka 20 000 Kč od odesílatele , jméno FO, . Dne 18. 3. 2024 byla na účet žalované převedena částka 25 551 Kč od odesílatele Úřadu práce. Údaje o odchozích transakcích v nezanedbatelné výši ze dne 16. 1. 2024, 16. 2. 2024 a 16. 3. 2024 žalobkyně bez odůvodnění zcela začernila. Žalobkyně rovněž bez odůvodnění zcela začernila pasáž výpisu z účtu týkající se informací o úvěrech žalované poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025, z potvrzení o úplatě ze dne 18. 9. 2025 a ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 18. 9. 2025 na žalobkyni.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 4. 2024 smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v částce 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 12,4 % p. a. a sjednanými poplatky prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 614,39 Kč. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela a na úhradu svého dluhu poskytla celkem pouze 2 880,97 Kč. Z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou zesplatnila ke dni 19. 2. 2025 a následně ji s účinností ke dni 18. 9. 2025 postoupila na žalobkyni.Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjistila některé dílčí informace o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž vycházela z informací tvrzených žalovanou v žádosti o úvěr, z insolvenčního rejstříku, úvěrových registrů a z výpisu z účtu žalované, a dospěla k závěru, že žalovaná žila spolu se svým druhem v nájemním bydlení a měla vyživovací povinnost k jedné osobě. Dále zjistila, že žalovaná byla zaměstnaná na dobu neurčitou jako zdravotní sestra u zaměstnavatele , právnická osoba, ., s průměrným čistým měsíčním příjmem 30 911 Kč. Dále zjistila, že před poskytnutím úvěru splácela žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně úvěry s celkovou měsíční splátkou 8 651,41 Kč a jiným úvěrovým společnostem hradila splátky ve výši 900 Kč měsíčně. Měsíční splátka nově poskytnutého úvěru činila 614,39 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její náklady na bydlení činily 14 000 Kč a jiné náklady neměla. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici rovněž výpisy z účtu žalované, ze kterých vyplynulo, že příjem žalované ze zaměstnání činil v těchto měsících 26 624 Kč až 33 753 Kč čistého. Celkové příchozí transakce na účtu žalované činily v měsíci lednu 119 841,99 Kč, v měsíci únoru 52 630,14 Kč a v měsíci březnu 63 052 Kč. Odchozí transakce činily v měsíci lednu 119 800,36 Kč, v měsíci únoru 52 412,37 Kč a v měsíci březnu 62 377,86 Kč. Dne 30. 12. 2023 byla na bankovní účet žalované převedena částka ve výši 82 000 Kč, přičemž dle popisu transakce se jednalo o interní převod peněžních prostředků. Dne 16. 2. 2024 byla na účet žalované převedena částka 20 000 Kč od odesílatele , jméno FO, . Dne 18. 3. 2024 byla na účet žalované převedena částka 25 551 Kč od odesílatele Úřadu práce.10. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v tom případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu podle § 87 odst. 2 z. s. ú. na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého