Okresní soud v Děčíně 15 C 181/2026-24 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 23 331,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 474,88 Kč od 5. 8. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že dne 3. 4. 2025 uzavřela se žalovanou distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností postupného a opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 35 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalobkyně poskytla žalované dne 3. 4. 2025 částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. První splátka byla splatná dne 3. 5. 2025. Protože žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila, žalobkyně smlouvu dne 4. 8. 2025 vypověděla a tvrdila, že celý dluh se stal splatným dne 5. 8. 2025. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za vyplacení tranše ve výši 199 Kč, smluvního úroku ve výši 12 750,50 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, “ ve výši 87,84 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 23,04 Kč a smluvní pokuty ve výši 106,48 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy důvodným, požadovala žalobkyně vrácení částky 10 000 Kč jako plnění poskytnutého žalované na základě neplatného právního jednání.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, neuvedla žádná vlastní skutková tvrzení a nenavrhla provedení žádných důkazů.3. Soud rozhodl o věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě účastnicemi předložených listinných důkazů a byly splněny zákonné předpoklady pro rozhodnutí bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 3. 4. 2025, výpisem o posouzení úvěruschopnosti žalované, potvrzením o provedení transakce a ostatními listinami předloženými žalobkyní.5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně jako věřitelka a žalovaná jako klientka uzavřely dne 3. 4. 2025 smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 35 500 Kč. Doba platnosti úvěrového rámce byla sjednána do 25. 9. 2026. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše měla být určována podle všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a zpřístupňována žalované v klientské sekci. První denní splátka byla splatná dne 3. 5. 2025.6. Úvěr byl podle smlouvy úročen pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 %. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého úvěrového rámce byla ve smlouvě uvedena ve výši 2 069,73 %. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatek za vyplacení každé tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Smlouva obsahovala rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a o právu žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení.7. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne 3. 4. 2025 částku 10 000 Kč převodem na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě.8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při hodnocení finanční situace žalované vycházela z jejího měsíčního příjmu ve výši 17 800 Kč. Z této listiny však nevyplynulo, že by uvedený příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisů z jejího platebního účtu, potvrzení zaměstnavatele, výplatních pásek nebo jiného spolehlivého podkladu. Výpis zachycoval příjem žalované pouze jako neověřený údaj.9. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly dále uvedeny měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč. Z listiny však nebylo možné zjistit, z jakých konkrétních položek se tato částka skládala. Nebylo zřejmé, zda a v jaké výši zahrnovala náklady žalované na bydlení, energie, stravu, dopravu, telekomunikační služby, pojistné, výživu dalších členů domácnosti nebo jiné pravidelné a nezbytné životní výdaje. Z provedených důkazů rovněž nevyplynulo, že by žalobkyně správnost a úplnost uvedené částky jakýmkoli způsobem ověřovala.10. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že ověřený čistý měsíční příjem žalované činil 25 000 Kč. Toto tvrzení však neodpovídalo obsahu jí předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti, ve kterém byl uveden příjem žalované pouze ve výši 17 800 Kč, navíc bez doložení způsobu jeho ověření. Žalobkyně rozpor mezi tvrzenou výší ověřeného příjmu a údajem uvedeným ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti nijak nevysvětlila.11. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi účastnicemi podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, a subsidiárně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně při uzavření smlouvy jednala v rámci své podnikatelské činnosti jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru, zatímco žalovaná smlouvu uzavřela jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti. Jednalo se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje jednu ze základních povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru a slouží k ochraně spotřebitele před poskytnutím úvěru, který nebude schopen řádně splácet. Poskytovatel proto musí získat dostatečné a věrohodné podklady, na jejichž základě lze porovnat skutečné a pravidelné příjmy spotřebitele s jeho nezbytnými výdaji, dosavadními závazky a splátkami dalších dluhů. Nestačí pouze převzít spotřebitelem uvedené údaje bez jejich odpovídajícího ověření nebo se spokojit se zjištěním, že spotřebitel není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí.15. Žalobkyně této své zákonné povinnosti nedostála. Příjem žalované ve výši 17 800 Kč, který vyplýval z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, nebyl ověřen. Žalobkyně nepředložila výpis z platebního účtu žalované, potvrzení jejího zaměstnavatele, výplatní pásky ani jiný doklad, z něhož by vyplývala skutečná výše, pravidelnost a dlouhodobá udržitelnost jejího příjmu. Tvrzení žalobkyně, že ověřený příjem žalované činil 25 000 Kč, bylo navíc v přímém rozporu s obsahem výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně řádně nezjistila ani výdaje žalované. Ve výpisu byla bez jakékoli bližší specifikace uvedena pouze částka 2 000 Kč měsíčně. Takto nízkou částku nelze bez dalších konkrétních údajů a bez jejího ověření považovat za věrohodný údaj o celkových pravidelných a nezbytných měsíčních výdajích dospělé osoby. Uvedená částka sama o sobě vyvolávala důvodné pochybnosti o úplnosti a správnosti údajů poskytnutých žalovanou a měla žalobkyni vést k jejich doplnění a ověření.16. Z provedených důkazů tak nevyplynulo, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy získala spolehlivé a dostatečné údaje o skutečných příjmech, nezbytných výdajích a závazcích žalované a provedla jejich vzájemné porovnání. Žalobkyně nepředložila žádný konkrétní a přezkoumatelný výpočet disponibilní částky, která měla žalované po odečtení jejích nezbytných životních výdajů a splátek dosavadních závazků zbývat. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti proto nebylo možné zjistit, na základě jakých konkrétních a ověřených údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna povinnosti ze smlouvy řádně plnit.17. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Neověřila příjem žalované, spokojila se s nekonkretizovaným a nevěrohodným údajem o jejích celkových měsíčních výdajích ve výši 2 000 Kč a neprokázala řádné zjištění a vyhodnocení jejích dalších závazků. Nemohla proto učinit spolehlivý závěr, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona, je smlouva neplatná a soud k její neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž řádně a důkladně posoudila její úvěruschopnost, je smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, neplatná.20. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky (výrok I.).21. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).22. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 23 331,86 Kč a byla úspěšná ohledně částky 10 000 Kč, tedy v rozsahu 42,86 %. Žalovaná byla úspěšná ohledně částky 13 331,86 Kč, tedy v rozsahu 57,14 %. Po vzájemném poměrném odečtení by žalované náleželo právo na náhradu 14,28 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně vzhledem ke svému převažujícímu neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení nemá. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III.