Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5.5.2026 domáhala na žalované zaplacení částky 14 001,62 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení z titulu nároku na úhradu dodávek elektřiny vyúčtovaných žalované prostřednictvím faktury žalobkyně č. , tel. číslo, ze dne 2.10.2025 na částku 14 001,62 Kč se splatností dne 16.10.2025 a dodávané žalobkyní do odběrného místa , adresa, , v období od 7.5.2025 do 30.9.2025.Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalované zrušen. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.Na základě žalobkyní předložených listin (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 16.4.2025, daňový doklad uvedený v žalobě, obchodní podmínky žalobkyně) má soud za prokázané, že žalované byla na základě smluvního vztahu založeného smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny žalobkyní dodána elektřina a poskytnuty související služby v elektroenergetice, jejichž cenu vyúčtovanou shora uvedeným daňovým dokladem v částce 14 001,62 Kč se splatností dne 16.10.2025 za období od 7.5.2025 do 30.9.2025 žalovaná dosud neuhradila. Požadavek na zaplacení částky ve výši 14 001,62 Kč je proto při absenci důkazu o jejím zaplacení oprávněný.Po právní stránce plyne nárok žalobkyně z ustanovení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny upravené v ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, kdy takovou smlouvou se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Pokud jde o požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaná byla ode dne následujícího po splatnosti shora uvedeného daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je tento požadavek rovněž oprávněný, když úrok z prodlení požaduje v zákonné sazbě (tj. v sazbě 11,5 % ročně) plynoucí z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl.Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč (za 3 úkony právní služby po 400 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč.Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř..