32 C 107/2025-66 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení promlčení zástavního práva uvedeného ve výroku I a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí v katastrálním území , adresa, , na nichž váznou dvě zástavní práva z roku 1992 zřízená k zajištění úvěrových pohledávek ve výši 550 000 Kč a 700 000 Kč. Uvedla, že pohledávky zajištěné těmito zástavními právy byly již v době jejich postoupení v roce 2003 po splatnosti a následně došlo k jejich promlčení, což podle ní způsobilo i promlčení obou zástavních práv. Dále tvrdila, že počátek běhu promlčecí doby zástavního práva se odvíjí od okamžiku, kdy zajištěná pohledávka mohla být poprvé uspokojena ze zástavy, a že vzhledem k uplynutí více než tří let od promlčení zajištěných pohledávek jsou i zástavní práva promlčená.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že právní předchůdkyně žalovaného uzavřela dvě zástavní smlouvy k zajištění úvěrů z roku 1992 a že ve smlouvách je uveden souhlas vlastníka, aby zástavní věřitel uspokojil svou pohledávku ze zástavy i po jejím promlčení. Tvrdí, že k posouzení promlčení zajištěných pohledávek je nutné znát okamžik jejich splatnosti a běh promlčecí doby, což vyžaduje doložení úvěrových smluv a přehledu plateb. Dále uvádí, že zástavní právo se promlčuje až po promlčení zajištěné pohledávky a že pro závěr o promlčení je nutné zohlednit i případné uznání dluhu, pravomocná rozhodnutí či další skutečnosti, které mohly promlčecí dobu přerušit nebo prodloužit.3. Žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, přičemž k nemovitým věcem je zřízeno zástavní právo rovněž uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku ve prospěch žalovaného, což soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí, z listu vlastnictví č. , hodnota, vedeného u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .4. , jméno FO, uzavřel s , právnická osoba, dne 15. 10. 1992 zástavní smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterým bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to pro zajištění pohledávky ve výši 550 000 Kč s příslušenstvím dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 15. 10. 1192, což soud zjistil z předmětné zástavní smlouvy. Zástavní právo bylo registrováno Státním notářstvím v Děčíně pod č. , Anonymizováno, jak soud zjistil z příslušné doložky.5. , jméno FO, uzavřel dále s , právnická osoba, dne 4. 6. 1992 zástavní smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterým bylo zřízeno zástavní právo k nemovitým věcem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku, a to pro zajištění pohledávky ve výši 700 000 Kč s příslušenstvím dle úvěrové smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 4. 6. 1992, což soud zjistil z předmětné zástavní smlouvy. Zástavní právo bylo registrováno Státním notářstvím v Děčíně pod č. , Anonymizováno, jak soud zjistil z příslušné doložky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2003 soud zjistil, že , právnická osoba, se s žalovaným dohodla na postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, včetně zajištění, kdy ve smlouvě účastníci označili postupovanou pohledávku jako po splatnosti.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. , Anonymizováno, ze dne 28. 7. 2003 soud zjistil, že , právnická osoba, se s žalovaným dohodla na postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, včetně zajištění, kdy ve smlouvě účastníci označili postupovanou pohledávku jako po splatnosti.8. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 1. 2026 a 2. 2. 2026 soud zjistil, že banka shora uvedenými smlouvami nedisponuje, neboť uplynula zákonná 10letá lhůta pro uchovávání dokladů o uskutečněných bankovních obchodech. Ze sdělení žalobkyně ze dne 17. 2. 2026 soud zjistil, že předmětnými smlouvami nedisponuje ani žalobkyně.9. Z lustrace soudního rejstříku soud zjistil, že u zdejšího soudu bylo vedeno jen jedno řízení týkající se nemovitých věcí a to řízení pod sp. zn. , spisová značka, , ve kterém ale byla podána žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jak soud zjistil z příslušného usnesení o schválení smíru v tomto řízení.10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:11. Žalobkyně je vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozsudku; k těmto nemovitostem byla zřízena dvě zástavní práva ve prospěch žalovaného na základě zástavních smluv uzavřených , jméno FO, s , právnická osoba, , a to dne 15. 10. 1992 pod č. , hodnota, pro zajištění pohledávky 550 000 Kč (registrované Státním notářstvím v Děčíně pod , Anonymizováno, ) a dne 4. 6. 1992 pod č. , tel. číslo, pro zajištění pohledávky 700 000 Kč (registrované pod , Anonymizováno, ; obě zajištěné pohledávky byly k 28. 7. 2003 postoupeny , právnická osoba, žalovanému včetně zajištění jako pohledávky označené ve smlouvách o postoupení č. , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, jako po splatnosti; , právnická osoba, ani žalobkyně již těmito smlouvami o úvěru a zástavě nedisponují z důvodu uplynutí zákonné archivační lhůty, a k předmětným nemovitostem nebyla u zdejšího soudu vedena jiná věc než řízení sp. zn. , spisová značka, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:13. Soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán tím, že předmětná zástavní práva jsou dosud zapsána v katastru nemovitostí a tento zápis jí brání v plném a nerušeném výkonu vlastnického práva. K výmazu zástavního práva z katastru je zapotřebí pravomocné rozhodnutí soudu; žalobkyně tak nemá jiný právní prostředek, kterým by mohla odstranit existující právní nejistotu. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je proto dán.14. Jelikož předmětem řízení jsou právní vztahy vzniklé do 31. 12. 2013, tedy ještě před rekodifikací soukromého práva, aplikoval soud na věc dosavadní právní úpravu. Zajištěné pohledávky vznikly ze smluv o úvěru, které mají povahu tzv. „absolutního obchodu“, tedy řídí se podle § 263 odst. 1 písm. e) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“) výlučně obchodním zákoníkem, a to bez ohledu na to, zda jde o vztah mezi podnikateli či spotřebiteli, tudíž se na ně čtyřletá promlčecí doba, která počíná běžet okamžikem, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno u soudu dle § 397 ve spojení s § 391 odst. 1 obchodního zákoníku. Zástavní práva zřízená k nemovitostem se však podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1053/2009 ze dne 31. 5. 2011, řídí úpravou občanského zákoníku, a to včetně zástavních práv k pohledávkám, které se řídí obchodním zákoníkem. Podle § 101 zákona č. 40/14964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník)“ činí promlčecí doba tři roky a počíná běžet ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. Zároveň podle § 100 odst. 2 občanského zákoníku se zástavní právo nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka, z čehož vyplývá, že promlčení zástavního práva nastává nejdříve současně s promlčením pohledávky, jejíž zajištění sleduje. Vzhledem k tomu, že zajištěná pohledávka podléhala čtyřleté promlčecí době, zástavní právo se mohlo promlčet rovněž až po uplynutí této lhůty.15. Ze smluv o postoupení pohledávek vyplynulo, že tyto pohledávky byly v době postoupení označeny jako po splatnosti. Tato skutečnost představuje nepřímý, avšak věrohodný důkaz o jejich splatnosti, zvláště s ohledem na značný časový odstup a absenci možnosti opatřit si původní úvěrovou dokumentaci. Žalovaný tuto skutečnost nikterak věcně nerozporoval a nenabídl žádné alternativní skutkové tvrzení ani důkazy ohledně data splatnosti, případných úhrad či jiných skutečností, které by měly vliv na běh nebo přerušení promlčecí doby. Holé popření obsahu postoupených listin bez jakékoli konkrétní skutkové verze je nedostatečné, žalovaný tedy neunesl své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a to ani po předchozím poučení dle § 118a o.s.ř. Obsah soukromých listin tak nebyl ničím vyvrácen a soud je hodnotí podle § 132 o. s. ř. jako věrohodné.16. Úvahu o běhu či prodloužení promlčecí doby nelze opřít ani o žádné tvrzení či důkaz o uznání dluhu ve smyslu § 407 obchodního zákoníku, ať již přímým, nebo ve formě částečného plnění. V řízení nevyšlo najevo nic, co by nasvědčovalo tomu, že došlo k přerušení či prodloužení promlčecí doby u zajištěných pohledávek či zástavních práv, žalovaný konkrétní okolnosti stran částečného plnění i přes poučení dle § 118a o.s.ř. netvrdil.17. Současně nebylo zjištěno, že by věřitel uplatnil zajištěné pohledávky či právo na uspokojení ze zástavy u soudu (či jiného příslušného orgánu), nebylo prokázáno ani pravomocné přiznání těchto práv, návrh na výkon rozhodnutí/exekuci ani jiné řízení