Okresní soud v Děčíně 8 C 152/2026-47 – Náklady řízení

o 51 661,37 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 51 661,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 8. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 45 100 Kč, žalovaný vyčerpal částku 23 000 Kč, avšak úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka se skládá z jistiny 23 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 457,70 Kč, smluvního úroku 27 055,80 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o.s.ř.Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 8. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z bankovního výpisu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému celkem zaslala na účet částku 23 000 Kč.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru (poskytnuto 23 000 Kč). Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 23 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.Jelikož byl úspěch a neúspěch účastníků v zásadě shodný, nepřiznal soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.