17 C 79/2020-22 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 850 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 434,41 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 901,01 Kč, a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 9 962,50 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75% ročně, a dále úroku 19,38% ročně z částky 9 962,50 Kč od [datum] do zaplacení. Dále částky ve výši 10 450 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 587,74 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 194,54 Kč, a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 127,78 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75% ročně, a dále úroku 19,31% ročně z částky 8 217,78 Kč od [datum] do zaplacení rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. 2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy [údaje o právním předchůdci žalobce] (dále jen právní předchůdce žalobce) a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčku včetně poplatku a úroku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Dále ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčku včetně poplatku a úroku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. 3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne [datum]. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. [spisová značka]). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku. 5. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne [datum], kdy nedílnou součástí převodu byly i žalované pohledávky. 6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku a úroku v týdenních splátkách po 300 Kč v 60 týdenních splátkách. Měla být navrácena částka ve výši 18 000 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu, tak kapitalizovaný úrok ve výši 2 000 Kč se sazbou ve výši 19,38% ročně, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 5 150 Kč. Dále byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku a úroku v týdenních splátkách po 360 Kč v 60 týdenních splátkách. Měla být navrácena částka ve výši 21 600 Kč, přičemž tato částka zahrnuje jak jistinu, tak kapitalizovaný úrok ve výši 2 400 Kč se sazbou ve výši 19,31% ročně, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 11 150 Kč. 7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 419 NOZ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 10. Podle § 420 odst. 1 a 2 NOZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 11. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda závazek žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 400 Kč (2 000 Kč z jedné smlouvy a 2 400 Kč z druhé) zahrnující poplatek za administrativní činnost a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a ve výši 4 800 Kč u druhé smlouvy je nebo není možno považovat za platný. Soud posoudil ujednání, kterým se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč a 4 800 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek), jako ujednání neplatné. Ze smlouvy není ani zřejmé, co se myslí tímto poplatkem ve výši 4 000 Kč a 4 800 Kč. Soud v daném případě zohlednil i výši tohoto poplatku, která téměř dosahuje polovinu půjčených finančních prostředků (dosahuje hranice 40%). Smlouvy byly uzavřeny mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovaným) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou. Za daných okolností soud posoudil předmětné ujednání podle § 588 občanského zákoníku za absolutně neplatné. Soud k tomu poukazuje například na závěry rozsudku Krajského soud v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí]